Bivakování v CHKO povoleno a názor správy CHKO Moravský kras

Tonda Tůma mi poslal zajímavý odkaz, který okomentoval za správu CHKO Moravský kras a projevil přání ten názor zveřejnit. Původně vyšel článek na webu Děti země. Není tam podepsaný autor, nicméně je v něm několikrát citovaný pan Martin Hyťha, místopředseda Dětí země. Ve zkratce je tu:

Kauza žádosti místopředsedy Dětí Země Martina Hyťhy o povolení výjimky ze zákona o ochraně přírody a krajiny, aby mohl legálně „bivakovat“ v chráněných územích, nabírá zcela nový směr. Aktivistovi vláda nejprve výjimku nepovolila, soud ale zákaz zrušil a potvrdil, že vláda rozhodla nezákonně. Správy chráněných území teď řízení zastavují – spaní v chráněných oblastech je totiž legální a bylo zbytečné i žádat o výjimku.

„Považuji to za velké vítězství pro všechny milovníky přírody, neboť pouhým přespáním v chráněné krajinné oblasti téměř nelze způsobit škodu, narozdíl od toho, když se zde pořádají motocyklové závody nebo staví dálnice, což některé vydané výjimky umožňují,“ komentuje poslední vývoj kauzy Martin Hyťha, který podal demonstrativní žádost o udělení výjimky již před více než třemi lety.... CELÝ ČLÁNEK:... Pak zde usnesení CHKO Poodří, kde zřejmě tento konflikt vzniknul a řešil se. Určitě stojí za to se článek přečíst celý, protože i jeskyňáři vyrážejí do přírody, využívají pohodlí spaní pod širákem a to i v případě, že se například nevejdou na nějakou speleologickou základnu v Moravském krasu. Tonda Tůma za CHKO MK přináší názor správy na tuto záležitost a bivakování v CHKO:

V CHKO Moravský kras v posledních letech strážci bivakování, tj. spaní pod širákem neřešili a neřeší, pokud ovšem bivakující osoby dodržují tyto ochranné podmínky vyplývající ze zákona o ochraně přírody a krajiny a z vyhlášek zvláště chráněných území:

1. okolo sebe nerozhazují odpadky,
2. nerozdělávají otevřené ohně (netýká se vařičů),
3. nestaví kromě stanů ani přístřešky (celtové nebo z přírodních materiálů),
4. nepřijíždějí a neparkují s motorovými vozidly mimo silnice a místní komunikace (lesní a polní cesty jsou účelové komunikace s vjezdem jen na povolení),
5. v národních přírodních rezervacích nevstupují a nevjíždějí mimo turisticky vyznačené cesty,
6. v maloplošných chráněných územích nehorolezí na nepovolených skalách,
7. v maloplošných chráněných územích nevstupují bez povolení do jeskyní (mimo turistické cesty),
8. při bivakování nezničí zvláště chráněné rostliny nebo živočichy nebo je neruší (rádia a různé typy hudební produkce),
9. na jednom místě bivakují pouze jednu noc (jde vlastně o nouzové přespání).

Jestliže jeskyňáři mají v národních přírodních rezervacích povolen přístup k jeskyni a do jeskyně a horolezci ke skále a na skálu, týká se to výhradně povolené aktivity. Bivakování (spaní pod širákem) v NPR nikdo z horolezců a jeskyňářů (a dalších občanů) nadále povoleno nemá!

Bivakování (spaní pod širákem) na jednu noc je považováno za nouzové přespání. Vícedenní bivak na jednom místě již naplňuje podstatu táboření jako souhrnu různých činností umožňujících vícedenní pobyt v přírodě s přenocováním (dlouhodobější překrytí a zatížení spací plochy) včetně přípravy stravy, hygieny a likvidace odpadů.

Zvláštní VIP postavení mají speleologické chaty jako vyhrazená místa pro pobyt speleologů.
Současně platí chráněné zájmy jiných zákonů (např. lesní zákon) a vlastnických práv!
Antonín Tůma 

Myslím si, že jde o velmi rozumné řešení, se správou oblasti Moravský kras v toto směru skutečně nikdy žádný problém nebyl. Já mám na bivakování a vztah k němu taky svůj názor. Je možná ostřejší, než Tondy, anebo pana Hynťhy, ale určitě jiný. A taky ho nehodlám zkoušet jako on, protože jsem ho po léta cca od 14-ti let úspěšně praktikoval mnohokrát.

Strašně mě mrzí, že slovo "bivakovat" poslední dobou zdegradovalo. Vždycky to bylo nouzové řešení, v horách běžné, když se z různých důvodů nedošlo na chatu, tábořiště, nebo aspoň do sedla, nebo k vodě. Tam se spalo pod nebem také (většinou tam bylo i namířeno), ale v lepších podmínkách a z menší škodou na přírodě. Z důvodů počasí, individuální slabosti, nebo špatného odhadnutí tůry. V tomhle případě se to podařilo rozumě vysvětlit a obhájit i před rozumným strážcem CHKO. Dokonce i na Slovensku. Jestli se dneska někdo odplazí od bečky a zalehne do křoví, určitě to není bivakování, ale přespání v přírodě. Mezi těmito extrémy se nalézají všichni ostatní (od trampů, jeskyňáři, skauti, horští bicyklisté, turisté, horolezci, účastníci technopárty atd.), kteří nechtějí, nebo nemohou spát pod střechou, nebo v kempu.

Asi by neměl být nikdy problém časově vyjít z NPR (pokud to zrovna není Šumava), nebo z maloplošného CHKO a vyspat se na okraji pole. Jestli někdo záměrně spí - bivakuje v CHKO, je to většinou proto, že je tam krásnějc, nebo nějaký strop nad hlavou (jeskyně, převis - když prší). Ale jestliže je krásně, do večera daleko, na kraj lesa naopak blízko a rozloží si spacáky v CHKO, je to obyčejný buran. Taky jsem se zúčastnil mnoha potlachů a táborových ohňů. Trampské osady je většinou měly bezvýhradně domluveny s hajným, polesným, nebo majitelem louky a taky si dřevo většinou odpracovali na brigádách ve školkách, nebo čištěním lesa.

My za mlada jsme většinou dostali z principu jednu společnou pokutu 100,- Kčs, na kterou jsme se složili. Když nás teda vyčmuchali. A to jsme kolikrát spali jen v lese. Pokutu jsme dostali většinou od hajnýho, nebo  policajta. Na akcích v Českém krasu jsme vybalovali batohy, jestli nevezeme zbraně, nebo drogy a občanku předkládal i tehdy hodně dospělý Standa Mayer.

Situace se v Čechách po převratu výrazně zlepšila, naopak na Slovensku poněkud zhoršla. Moji kamarádi museli vybalovat batohy před strážcem, jestli náhodou nemají vejce sokolíků. Buzerace, ale veřejný činitel si ji bohužel dovolit může. Mě například strašně vytáčejí takytrampi, kteří si rozdělávají ve vchodech jeskyní ohně a to prosím i v létě. To mě neskutečně sere a rozeřvu se i já.

Ale tímhle způsobem se dohadovat soudně, jako v případě pana Hyťhy 4 roky, na to musí mít člověk asi hodně času a trpělivosti. A asi ještě pracovat v advokacii. Obecně si myslím, že dnešní mladí lidi pro život v přírodě jaký jsme žili my, nebo ještě starší ročníky, než já - nedospěli. Nejsou na to v dnešní době počítačů a jiných mraků a druhů lepších a pohodlnějších zábav prostě připravení, aby to brali jako normální, nevyjímečnou věc. Mají na to lepší užití víkendu i více peněz. Je dost hloupý jim "bivakování" vnucovat touhle formou (podle zákona se to může, tak to klidně dělejte), když tak vnitřně nežijí, ani tak necítí. Ale pozor, určitě takoví jsou a věřím že ti můj postoj akceptují. Je to životní styl mnoha lidí, které jsem v životě poznal a který moc nechápou ani dnešní ochranáři, nebo strážci přirody. Táhnout krajinou, poznávat přírodu a večer si lehnout, kam nohy dojdou a ráno pokračovat...tak nějak...dále....Na tohle téma se dá mluvit a psát nekonečně dlouho a přesto se ta krása vyjádřit nedá.

franci musil