časopis SPELEO Č. 57 - moje postřehy
Před měsícem vyšlo speleo 57. Zakončuje rok 2010 a přináší čerstvé zprávy z jara 2011. Jak už tak kolovalo mezi lidmi, šeptalo se, že se obsahově příliš nevymyká od těch předchozích. Už při prolistování mě překvapilo pár drobností, například obálka s důlním dílem lépe reprezentuje obsah časopisu, než-li krápníková jeskyně. Co je vlastně uvnitř.
Zprávy z předsednictva a jubilejní speleofórum od Zdenka Motyčky. V průběhu jara se údajně nic zásadního neudálo, v oficiálním časopisu skutečně netřeba komentovat kdejakou kravinu, nebo neposlušnou osobu. Dál si Zdeněk všímá nastávající Valné hromady ČSS a vyzývá členstvo k formulování případných změn stanov a organizačního řádu. Neváhejte, vysvětlujte a předjednávejte i mezi sebou, na poslední chvíli se změny dělají strašně špatně. Poslední poznámka je o vstupu mladých neokoukaných a neprovařených tváří do řad předsednictva, abgreid příslušníky zejména mladší generace. Nelíbí se mi to. Určitě se najde skupina mladých, aktivních, ambiciózních a schopných jedinců. Bez znalosti a chápání historie a jejích souvislostí, bez zkušeností, bez tolerance, nadhledu a často i vlastního úsudku.
Líbila se mi informace o jubilejním speleofóru, jež byla stručná a jasná (i méně je někdy více). Autor navíc nijak nevyzdvihuje zásluhy předsednictva, nerozvíjí důvody, proč byla účast malá, kapela trochu nudná a klobásky příliš tmavé.
Společně s Veronikou pak Zdeněk zabývá činností předsednictva za loňský rok. Je zde vidět, že činnost je, že jí bylo poměrně hodně. Největší změny jsou ve změně sídla ČSS a v pravidlech hospodaření (fundovanou práci odvedla Barbora Šimečková a paní Závišková. Pozn. webmistra). Neustále se projednávala činnost redakční, pardon - ediční rady. Na závěr je publikovaná loňská závěrečná bilance v hospodaření.
Radko Tásler za ČSS vypracoval metodiku vypracování zpráv činnosti a závěrečných zpráv. Osnova závěrečné zprávy je zpracována tak, aby byla pochopitelná i pro začínající skupiny, stejně tak jako nutnost zprávy psát, aby nemusely být znovu a znovu překopávány jeskyně a dále tak ničena příroda. Zde jsme někdy kopali. Sedimenty a zdechliny si najděte ve vyvážce. Krápníky pod vyvážkou si domyslete, stejně jako ohmatané stěny a zašlapané sintry. Mapu si získejte kde chcete, nebo ji zastoupí náčrtek zkušeného kamaráda někde na webu. Takhle ne.
Speleologická záchranná služba představuje vyčerpávajícím způsobem celkovou informaci o sobě. Jsou tu vypsáni členové záchranky, čekatelé se nevešli, ale jsou aspoň na fotografii na poslední straně. Jsou ty uvedeny ostré záchranné akce, kde mi trochu chybí smutná záchranka v Rudickém propadání – Vodní cestě. Je tu vzpomínka na Roberta, ocenění členů SZS a další informace o financování, vybavení, prevenci, kontaktech a pojištění. Zejména odstavec pojištění stojí zato si přečíst. Nechybí informace o sponzorech a závěrečné poděkování. Je to hezky napsané, je dobře, že záchranka umí vytáhnout postiženého z propasti a po lanech ho dopravit až k sanitce, ale například náš kras je trochu specifický. Můžeme tu čekat spíše zavalení (příliš staré šachty), zaklínění (příliš obézní speleologové), úrazy elektrickým proudem (vrtání, vrátky, čerpání), utopení (nevhodně vedená hydrotěžba), čerpání a prasklé hadice, jeskyňáři, kteří tvrdošíjně odmítají nosit rukavice, prostě technické věci. Kombinace zaklínění, nebo zavalení se zvýšeným výskytem CO2, je obzvláště výživná, je-li hluboko v jeskyni s následným transportem úžinami. To je realita Moravského krasu.
Roman Šebela píše také o Tumperku, nové propasti v Moravském krasu, zpráva kolovala mnoha médii po dlouhou dobu. Na průnik si ještě počkáme, je to přece jenom ještě 30m a nebude to široké. Zato snad už natrvalo upřesňuje historický název Tumperk, nikoliv tumperek. Míra Blažek a Jan Flek popisují čerpák v jeskyni 346. Píše taky o historických záznamech o této jeskyni, je to hlavně z doby před objevem Punkevních jeskyní. Prostě vývěroví oblast, neprostupný tok a hle, hned vedle vyšší hladina. Oba příspěvky už vyšly na internetu.
Co nevyšlo je úvaha doktora Slezáka o re-deponii sedimentů v Ochozské jeskyni. Dokladem jsou jeho historické a geologické znalosti problému. Prostě shrnutí, proč dole patro je a v jakém je asi stavu. Než se začne kopat, je lepší uvažovat. O tom svědčí i následující článek Petra Nakládala o prolongaci Tetínské propástky č.2. Popisuje pěkné objevy posledních let a zakončuje sarkastickým postřehem, neb situace, kdy máme pravdu, nikdo nám nevěří a nevnímá nás, je celkem běžná. Po následujícím úspěchu vlastně nikdo se neomluví, ani nepoděkuje, ale v těch objevech jsme mohli být už dávno. Myslím si, že je dobře, že to Petr napsal tak, jak to napsal.
Pseudokras a historické podzemí jsem přeskočil, protože mu nerozumím. Autoři píšou o pozůstatcích dolování stříbra u města Hroby, kterým dnes protékají splašky a lezou masití pavouci. Zajímavým námětem pro hydrology by mohl být jejich průzkum, kdy se podzemí různě sesouvá, dědičná štola se zacpává a z různě výškově položených světlíků do důlního díla pak voda následně vytéká. Podzemí Krkonoš, důl Kovárna a trable se zpřístupněním nové vertikální turistické trasy.
Speleookénko Kelfa upozorňuje na různé články na webech jednotlivých skupin. Je to jistě záslužný počin, ale skutečný efekt to má pouze na internetu (Speleostřípky, jeskyňář.cz, moje bulváry apod.), nikoliv v časopisu Speleo. Zpětně si článek nikdo nedohledá, ani nemůže, protože chybí ten odkaz. Má to informaci čistě jen, že se v té či oné skupině něco děje, nebo něco konkrétního stalo. Spíše bych uvítal aspoň názvy nových stránek i odborných, na Gogolu se pak dohledat dají.
Historické okénko má příspěvek Vojty Gregora o podzemí pod brněnským Zelňákem a jinými dutinami, kryt Denis apod. z doby než se v něm začali šťourat historici a jiní milovníci podzemí. Z let 1958-60 a pokračováním v r. 1968-70. Autor na rozdíl od historiků, památkářů a montanistů se zabývá i geologickou stavbou podloží, tektonikou a geohydrologií - původem vod několika zaniklých studánek pod Špilberkem a Petrovem. Článek je opravdu na vysoké odborné úrovni a je škoda, že je zařazen „jen“ do historie, je vidět, že Celofán byl hodně všestranný.
Kelf publikuje historický popis a velmi zdařilou mapu z objevů Punkevních jeskyní od Karla Absolona. Jen originální historický popis dokáže navodit atmosféru postupných a v té době náročných objevů směrem k Macoše. Pěkné a poučné čtení. Ruda Musil jako historik pak zveřejňuje korespondenci mezi Bočkem a Homolou z let 1944-50. Pan profesor navíc uvádí i důvody, proč se tak dálo a poodhaluje vytvoření odborných sekcí archeologického ústavu, konflikty při tehdejším průzkumu v Moravském krasu, situaci za 2. sv. války a zakládání brněnského Speleoklubu a pod.
Historii doplňuje svým 3. dílem Skály i Hugo Havel. Pro jeskyňáře možná nezáživná horolezecká část na českých pískovcích, kdy se čtenář dozví, že do dírky lze vložit prst, někdy i prsty dva. Je tu i informace o lezení v Moravském krasu a jeskyňaření na Ostrovsku a Holštejnsku kolem roku 1968. Autor vzpomíná na dění na Plánivách, objevení Pikovky, založení Karabiny a Tartarosu. Ke konci je 3: díl už zajímavý hodně. Hugo se pak zabývá i příspěvkem doktora Slezáka (speleo 56) k historii různých organizací v krasu a mystifikacemi kolem toho. Už jsem na to dnes narazil, je dobré znát historii a hlavně pohledy obou stran na problém, protože můžou být značně rozdílné a pro nezkušeného člověka těžko pochopitelné. Poslední článek autora je o nepublikování hydrologického pozorování na toku Říčka v jižní části MK.
Ve vzpomínkách je kulaté výročí Děčínských speleologů a poděkování Edovi Šebelovi, známého z Rudice a rudického Větřáku. Čas letošního jara šel však moc rychle. S Dědou Šebelou se rudičtí jeskyňáři a rudičtí občané navždy rozloučili, takže článek je ve skutečnosti vlastně vzpomínkou na něj…