Cesta k pramenům 2

Nad planinami se procházel měsíc v úplňku. Paseky ožívaly nočním životem, nad prořidlým lesem houkala sova a nedefinovatelný hukot z krasových obcí. Konečně zase teplý večer promísený těžkou vůní bezu, lip a jiných kytek, do něhož se vkládala lehce snímatelná vůně uzených klobás. Hořkost píva a porážek se mísila se sladkosti dívčích úst a velkolepých citů. Je možné, že konečně přišlo ozajstné léto, čas oddychový, čas expediční, čas otvírek nových povrchových lokalit a procházek po krasu. Přišel čas cest k pramenům...

Tři sestry a jeden prsten. Komediálně pojatá pohádka divadelního souboru Zelí. Krajem se zase toulají kočovní herci. Stačí jim baťoh na zádech, kam se vejdou i nezbytné rekvizity, líčení a karimatky na spaní. Nehrají pro obživu, ale pro krásu tradice. Cestou krajem se v pátek zastavili na Holštejně. V patách a v neděli je následoval divadelní soubor Bota z Bílovic a jejich premiéra komedie Slaměný klobouk tamtéž.

Kulturní a divadelní víkend na Holštejně měl silnou vsuvku i sobotní večer Holštejn-festem, dnem plným hudby. Od jedné do jedné se na pódiu střídaly kapely na velmi rozdílné úrovni. Stejně tak se střídaly i hudební žánry od rocku, těžkého metalu až k ještě hustějšímu panku. Pokusy o blues, bluesgrass a fanky. Bylo potěšitelné, že kvalita hudby s postupující hodinou stoupala, takže mi nevadilo dojet z cyklovýletu o něco později.  Zpívalo se výhradně anglicky, vyjma dedmetalové kapely z Krasové. Její hudebníci mě m.j. jako řemeslníka zaujali i počtem stodvacítek hřebíků, v množství, jaké nespotřebuji ani na středně velkou střechu. Před vystoupením jsme se sázeli na druhy nástrojů, které budou používat v souvislosti s konfigurací zapíchaných bodlin na těle. Pro mě neuchopitelné, ale na jejich věk předpokládané urputné nasazení...

Kapely dovedly i zaujmout. Mě asi určitě nejvíce Joe Cocker band revival Brno. S téměř opravdovým Cockerem ověšeným prsteny, chraplavým hlasem, dokonalým bluesovým sólovým kytaristou a vlnícím se křovím, které vydávalo zvuky. Tohle byl velmi zdařilý revival, není moc takových. Další kapely Ezy riders a Degoryen. Ale i Tartaros z Blanska s obrovským nasazením, hlavně zpěváků, bylo radost se dívat a vnímat. Skupina Usels s vynikajícím doprovodným kytaristou. Ozvučení na relativně a podmínky poskytující hospodské zahrádky dobré úrovni. Pocitově echtovní kulturně-hudební večer.

Kras. Lehké technické a úklidové práce na Lopači. S hosty a účastníky nějaké enviromentální výukové školy ze Slovenska přemsťování sedimentů z Kalcitového dómku pod vodopád. Něco se vypláchne, něco se příště vytěží nahoru. Pod vodopádem čtyřhodinová šichta sice téměř na utopení od nekonečného aerosolu ve vzduchu, nicméně se zajímavým poznatkem. Voda v odtokovém sifonu kolísá, aniž se do něho něco přisypává. Hladina osciluje v rozmezí cca 30-50cm, největší skok byl kolem 70cm. Kolísání jde poměrně rychle v rozmezí 1-5 minut na velikost plochy hladiny a objemu sifonu, kterou už známe. Může to znamenat dvě věci. Špatnou tu, že sifon je úplně ucpaný, tlak vody v 30m hloubce vytlačuje na odvrácenou stranu kolena materiál, který se neustále sesouvá zpět. Ale i zprávu dobrou, že sedimenty za sifonem se rozmisťují do dalších prostor a mají na to ještě nějaký malý výškový potenciál...

Les. Po vichřici, která řádila před 14 dny v Moravském krasu platí vyhláška zákazu vstupu do lesa. Nevím, asi v oblasti Jedovnic a Křtin je to horší, ale na severu krasu působí hodně hysterickým dojmem. Nikde nejsou tabulky zákazu vstupu, a to ani v místech turisticky velmi exponovaných, takže těžko lze někomu dokladovat úmyslné porušování vyhlášky. Z jiného pohledu tato vyhláška může znamenat: 1/ Upozornění na problém. 2/ Zabránění lesnímu pychu, který zde omezeně funguje stejně. 3/ umožnění tzv. rizikové těžby beze svědků, kdy si lesní závody přivydělávají těžbou i nezasaženého porostu, ale ony tak činí stejně. 4/ Zákaz vjezdu do žlebů, kam se jezdí běžně rovněž. 5/ Když už nekdo bude moc kafrat, ti pokutu mu nakonec dáme. Není to tak hrozné, ve žlebech padají stromy celkem pořád, a v monokulturách navrchu také. Spíš toho spadlo hodně najednou.

Cesta k pramenům. Dva malé cyklovýlety po žlebech, na Macoše. Na Baldovec, za samou hranici vápence do krajiny kulmu a břidlic. Romantické lesy kolem Oborského dvoru a Molenburku, skautské tábory na přítocích Bílé vody, týpíčka nachystané pro malé indiány. Lesní jezírka s přesličkami a orobincem, zarostlé lesní cesty a paseky kolem Hatmanu a Houska. Je málo možností vrátit se k pramenům i kořenům. Tenhle víkend tato možnost byla a zkusil jsem ji využít....