Druhý jarní den v krasu a nové poznatky ze Sloupu.

Opět pracuji v Habrůvce. Cesta do práce a zpět skýtá neustále různá dobrodružství. Poprvé cestou zpět mě vytlačíl ke krajnici neznámý řidič v protisměru, strašnou rychlostí a dálkovými světly. I přes velké brždění jsem těsně minul postavu v tmavém plášti s kloboukem, jež měla nakročeno k seskoku ze silnice. Asi tak čtyčicet centimetrů možná dělilo Poustevníka od nahlédnutí do sedmé studny. Takže dobrá zpráva. Poustevník žije a není v Itálii, ani v Indii. Podruhé cestou z Olomučan do Josefova, kde je zakázaný vjezd pro vozidla delší 12-ti metrů jsem v největší zatáčce a v protisměru potkal nákladní vůz se smrkovými kmeny. Tentokrát jsem byl pro jistotu v příkopě i já s celým autem. Nejdelší kláda, co vzadu trčela dobrých šest metrů za poslední nápravou, opatřená předpisovým praporkem mi tiše přejela několik centimetrů nad střechou wágenu a nalomila anténku.

Doprava do Habrůvky poskytuje i velmi naturelní zážitky. Jedu takhle dopoledne a uprostřed silnice se hýbalo jakési zvíře. Nevěděl jsem co bude a začal přibržďovat. Byl to pták. Velký dravec byl natolik vzrušený a zaujatý plněním svého žaludku, že jedoucí auto spatřil na poslední chvíli. Na patnáct metrů jsem viděl nefalšovaný úlek v jeho očích. Jak se vznesl, ve spárech z jeho kořisti zůstaly pouze krvavé vnitřnosti, dlouhé, že jsem žasl a pleskaly o pangejt i větve stromu, do kterých se zamotaly. Tak to má být, přece tam nikomu cizímu nic nenechá.

Do krasu jsem se z Habrůvky přesunul už v pátek. V autě zapíchlé tři žebříky pro závrt Okrouhlík. Nejprve jsem v Petrovicích ubytoval skupinku skautů. Pod Petrovicemi je totiž druhá záklana Tartarosu provozovaná pro příležitostné ubytování převážně hostů. Předal žebříky a vyčkal soboty. V sobotu bylo mnoho akcí po krasu. Na Okrouhlíku skupiny Devon a Topas instalovaly nový zamykatelný poklop, žebříky a stihly i těžit. Žebříky tam padly bez větších úprav, takže doufám, že budou i dobře sloužit. Ve Sloupě skupina Pustožlebská sondovala v Dramaticky otevřeném ponoru u jeskyně Sloupsko-šošůvské. Připravovalo se čerpání koncového sifonu v jeskyni Daňkův žlíbek (někteří Plániváci společně se skupinou Vilémovickou). Bádalo se ve Vintokách, v neděli se mapovaly objevy ve Větrné, kam směřovali někteří naši sobotní spolubadatelé. Byl zjištěn stav po povodni v jeskyni Lopač (Kuba a Lukáš v neděli). Stav je velmi lichotivý, voda v koncovém sifonu zaujmula původní výšku hladiny, která zde byla těsně po objevu. Skruž jsme osadili pevnou uzávěrou i my a to na ponoru Rogendorf. Provedl jsem taky povrchovou exkurzi po Macošské plošině. V jeskyni Cigánské (vlevo od Vintok) se realizuje bakalářská práce studenta VŠL spolu s naším členem na studium a dokumentaci prorůstání kořenů vegetace do podzemí.

Nejen v sobotu ráno, ale i v neděli odpoledne jsem zavítal do Sloupu a znovu zhodnotil povodňovou situaci jara 2009. Tu jsem konzultoval i s Z.K.Jansenem, kterého jsme potkali u Němců. Jansen je známý a výborný horolezec a bývalý jeskyňář. O Sloupsko se zajímá z různých hledisek, nemá však potřebu ani důvod situaci nijak dramatizovat, zkreslovat, nebo zatajovat. V době záplav byl u jeskyní nejen v čtvrtek večer, kdy přišla povodňová vlna, v pátek ráno a během celého víkendu několikrát. Situaci viděl takto:

Povodňová vlna ve čtvrtek odpoledne pronikla chodbou Spojovací do vchodu Sl-šošůvských jeskyní. Postupně vtékala do Dramaticky otevřeného ponoru, po jeho zahlcení postupně do dalších ponorů podél stěny směrem ke Sloupu. Ani večer voda nepřetekla mostík, po kterém se dalo přecházet, ani val k jeskyním. To už nejvíce hltala jeskyně 25C ze všech sil a jistil to ponor za bývalými hajzlíky pod stěnou Baronů. Mimochodem tento ponor je otevřený od Jarního tání 2006 a o rok později je mnou vypracovaný projekt na jeho barvení (samozřejmě projekt navrhuje systematické barvení i jiných hydrologických objektů v oblasti. Zda jej někdo realizuje je věc druhá).

Jansen zavítal do Sloupu i v pátek ráno. Po mostě se dalo přecházet, aniž na něm byla kapka bláta, nikde na předělu k jeskyním nebyla ani stopa po jeho později udávaném přetečení. V pátek ráno už hltal pouze Dramaticky otevřený ponor, do nehož přítok se postupně snižoval. Jelikož už v noci přestalo pršet, přítok se stabilozoval a do ponoru tekla voda poměrně velmi dlouho, v sobotu už jen asi max 5 - 10 vteřinových litrů. Vodu samozřejmě pobíraly i jiné ponory v oblasti.

Tak jsem nad tím přemýšlel. Kdyby opravdu v noci nějakým záhadným způsobem voda vystoupala nad zábradlí aniž by rozpustila sníh na louce (to je něco přes metr) zaplavila by území o rozloze asi 70x150m včetně prostoru Starých skal a vchodu do jeskyně. Při předpokládané výšce 1,2m a sklonu terénu by to bylo asi 6300 kubíků, ale pravděpodobně ještě více. Od čtvrtečního večera do pátečního rána (okolo 6-té ranní), zhruba 8 hodin by po aktivování Dramaticky otevřeného ponoru by tento musel hltat kapacitou 13 kubíků za minutu po dobu celých 8-mi hodin, což je přes 200 vteřinových litrů... I když by hltaly ostatní ponory, protože přísun vody byl stále tentýž. Takže možná by to zvládla roura o metrovém průřezu. Ovšem Dramaticky otevřený ponor po ránu vypadal opravdu trochu jinak....

Nicméně jsem došel k názoru, že přes inkriminovanou "dramatickou" noc přece jenom k nějakému poklesu povodňové hladiny došlo. V tomhle byla zpráva na speleu.cz pravdivá. Prostě k otevření nového ponoru došlo, ale jinde, Dramaticky otevřený a aktivovaný ponor tu byl vždy, akorát jsme si ho nikdy nevšimli, protože vždy bylo vody více a přetékala do žlebu. Nikdy tak dlouhou dobu se nedržela v takové konkrétní hladině. Utvrdila mě v tom nedělní návštěva Starých skal. I za cenu nabrání do holínek je zde jedna zajímavá a výrazná změna, o které napíšu později, neb další průzkum vyžaduje značný pokles hladiny v potoce. Pravděpodobně to bude součástí článku: Propady v ponorové oblasti Sloupského potoka, který již připravuji.

Fotky budou jistojistě na Rajčeti, akorát z jeskyní jich moc tentokrát nebude.