Eishöhle, Totesgebirge v Rakousku
Minulý víkend jsem se zúčastnil zajímavé speleologické exkurze do Rakouska. Zorganizovala ji skupina Devon ve spolupráci s Jirkou Štajgrem v JZ části pohoří Totesgebirge. Původní plán - potápěčská akce v oblasti Spiegelwand canyonu se neuskutečnila pro onemocnění hlavního potápěče Tomáše. Proto jeskyně Eishöhle byla náhradním programem.
Odjezd z Brna ve čtvrtek 27.9.2012 jedním autem proběhl v pohodě, zbytek účastníků odjížděl z Prahy a PLzně samostatnou trasou. Přes prodloužený víkend a potenciálně zvýšený provoz proběhl i přesun v pohodě a v nočních hodinách jsme už stoupali silničkami nad lyžařské středisko Altaussee na parkoviště u Loser-Alm. V docela blbém počasí jsme postavili stany v úzkém proužku mezi asfaltem a svahem. Účastníci z Plzně - Štajgři s Marikou už byli na místě, z Prahy dojela posádka Bylinka-Markéta až k ránu.
V pátek ráno balení stanů, dvouhodinový přesun poměrně členitým terénem k rozcestí Hochklapstattel. Zde jsme měli také poslední souřadnice a směr 300m západně mezi stráně, skalky a kosůvku. Po několikahodinovém úsilí se podařilo najít dva vlastní vchody do jeskyně Eishöhle, ale i několik dalších. V jedné asi padesátimetrové, byl velmi studený průvan vycházející ze závalu sezhora. Ledová jeskyně musela být nutně někde ve svahu nade mnou. Jeskyně byly sporadicky očíslované, na náznaky dalších, vč. ústí propastí se nacházely na každém kroku.
Bylo hezké počasí, dalo se fotit a i ostatní nalezené jeskyňky nebyly marné. Ani se nespěchalo s exkurzí, protože se čas protáhl hodně do odpoledne, nestíhalo by se. Zbytek skupiny si udělal procházku dál po trase E4 do nitra pohoří, já jsem zkoumal okolí, krasové jevy a přístupové cesty. O chaotickém terénu, labyrintu skalek, mužíků, depresí mezi kosodřevinou svědčilo i to, že jsme k jeskyni a zpět došli pěti různými trasami, beztak byla nalezena po čtyřech hodinách. Bylo rozhodnuto jeskyni navštívit následující den - v sobotu. Výstroj i lana jsme zanechali na místě, zpět jsme šli nalehko. I přesto jsem váhal, jestli jeskyni neabsolvovat a nejít jen pro svůj vercajk. Výsledkem rozvahy bylo velké odlehčení výbavy, ve které už chyběl fotoaparát. Proto fotky z jeskyně nemám.
Následovala luxusní noc, opětovné stavění a bourání stanů. Nový přesun k jeskyni, vystrojení a sestup. Největší Faux-pas jsem vytvořil samozřejmě já. Špatně jsem si přečetl pokyny k náhradnímu programu a nevzal sebou mačky. S trhavými pohyby Hurvínka jsem absolvoval část jeskyně Eishöhle. K sestupu do hlavního zaledněného dómu jsou potřeba kromě maček, cepínu ještě lana. Na další průběh také, nicméně v hloubi systému jsou zanechána už lana rakouská. V hlavním dómu se hodně fotografovalo, ledová výzdoba je ve stádiu rozpuštění. Přesto z ledu trčí pětimetrové rampouchy. Směrem ke svahu je firnový výšvih k dalšímu hornímu vchodu, který se mi později nepodařilo najít. I led byl trochu popraskaný, jedině díky tomu šlo zde chodit v běžném vzorku Pohora, bez častého použití rukou, kolen a jiných končetin.
Další postup byl přes několik ledových stupňů, kde jsem se raději obrátil k návratu. Jeskyně je dlouhá údajně několik kilometrů, výzkum je prý ukončen. Protože jsem měl ještě nějaké ty lezecké ambice, prolezl jsem asi 10 jeskyněk v okolí. Některé byly dlouhé až 200m, končily většinou vyledněním. Některé byly přímo napojeny na Eishöhle a potkal jsem se ke všeobecnému překvapení s jeskyňáři operujícími v jeskyni. Dalo by se říci, že se jedná o obrovský paleovývěrový systém. Nejníž položená centrální hala dozajista upravená mrazovým zvětráním poskýtá dostatečný prostor k akumulaci sněhu a studeného vzduchu. Udtud pak vymrzá skapová voda ve všech kanálech a přístupových cestách do jeskyně. Postupně se pak sekundárně tok zařezal a rozplynul do několika pramenišť dole v údolí. Zůstal mohutný relikt horského jeskynního systému i s vyššími nezaledněnými patry.
Akce byla vydatná a protáhla se do soumraku. Za tmy, mlhy, deště a různých jiných nevhodných povětrnostních podmínek, například žízně, přesun zpět na Loser a opětovné postavení stanů. Ráno už jen balení a třídění výstroje, konečně teplá snídaně. Drobné problémy se stávkující závorou (cesta na Loser je placená), přesun zpět do Česka.
Akce se zúčastnili:
Petr Barák, Luboš Barák, Pavel Rozehnal a Marika Kučerová (ZO 6-22, Devon)
Štajgr a Jana (ZO 3-02, Jeskyňáři Plzeň)
Petr Kříž a Markéta (ZO 1-04, Zlatý kůň)
a autor (ZO 6-16, Tartaros)
Nějaké foto z povrchu jsem umístil na Rajče:
Fotky z jeskyně jsou od Petra Kříže - Bylinky ze skupiny Zlatý kůň:
- Centrální dóm je rozlehlý, svah vzadu je vysoký 50m a vede někam k hornímu vchodu, který se projevuje světlejším flekem sněhu. Sníh se neustále doplňuje, sesouvá, slehává a zvolna přeměňuje ve firn a led. Ostatní led je vyloženě ze skapové vody. Sutě jsou mrazové, opadají se stropu.
- Největší komixová postavička. Bez maček se zde pohybuje neuvěřitelně špatně. Několik obligátních póz pro fotografa.
- Vytátá chodba pod hlavním ledovcem centrálního dómu. Led je krásně masivní, vrstvený a neuvěřitelně krásných tvarů a barev.