Jarní kopáníčko na Dihalniku...
Slovinsko, Gorenje pro Divači. Letošní, v pořadí už třetí kopáníčko na Vítkově Dihalniku proběhlo 3. - 6. 5. 2013. Při různých přípravných, hlavně personálních problémech se podařilo vyslat čtyřčlennou pracovní exkurzi na další zajímavou akci v perspektivní lokalitě. Odjezd z Brna - Chrlic po zaplnění auta materiálem v 18.30 hod, pátek. Příjezd do Divači půlhodinu po půlnoci, spaní v klubovně jeskyňářů Gregora Žiberny v Divači. Za noci se nám nechtělo budit půl obce Gorenje, ani stavět nějaké stany.
Ráno jsme pak kontaktovali majitele pozemku, domluvili nějaké naturální směny a popřáli si krásného dne. Vlastní sobotní práce začaly zajištěním visícího balvanu (v místě ukončení lanovky) dvěma konzolemi a čtyřmi kotvami. Váhu jsem spočetl na 400-550kg, střžná hodnota jedné kotvy je asi 1300kg, takže by to mělo být v pořádku, dále pak kontrola lokality, zhlédnutí posledně objevené Bradkovy odbočky a zprovoznění lanovky. Tato odbočka se nalézala za mohutným břitem, který jsem původně radil podskládat. Leč nešlo kopat jinde než pod něj, takž došlo k jeho řízenému stržení.
Při manipulaci (nejprve lehké poklepání) došlo k centimetrovému posunu, kterého jsem si nevšiml, ale neušlo bystrému pozorování Jindrovu, který stál výše. Odspoda totiž nebyla vidět puklina, která se vytrvale zvětšovala. Po opuštění pracoviště a lehkém zapáčení řízeně odešla od stropu přilepená telefoní budka. Naštěstí byla ze dvou dílů, levá část byla později ponechána na místě a zakomponována do zídky a navíc nyní podepírá i strop. Poučení - při manipulaci s velkými a neznámými bloky je potřebný ještě nezávislý a statický pohled z jiného úhlu.
Poté jsme pokračovali částečně ve vyklízení celého profilu dna a velkého asi kubíkového bloku v něm, částečně odbočky do masivu. Později byla pracovně nazvána Dva stropy. Na povrch vytěženo asi 150 kbelíků za 10 hodin. V sobotu večer ještě postavení tábora, sjelo se do klubovny kvůli nabití akumulátoru. V neděli se předpokládala částečná únava a zdlouhavé rozbíjení bloků. Pracovali jsme tedy po dvojicích a zaskládávali Bradkovu odbočku, která po předchozím zásahu stejně nebyla dostupná. K večeru šly ještě nějaké kbelíky na povrch, celkově jsme umístili asi 200 kbelíků za 12 pracovních hodin.
K večeru začalo drobně pršet, nechtělo se odjíždět, takže jsme na haldě udělali oheň, opekli nějaké buřty a věnovali se konzumaci alkoholických nápojů. Propršelo pak valnou část noci. K ránu ve vstupní chodbě bláto, které ztěžovalo tahání kbelíků, přesto jich vyšlo ven ještě 30 kousků. Dál byla lokalita zdokumentována, fotky, základní popis a provizorní mapa. Kolem jedné hodiny odpolední jsme akci ukončili, sbalili a uklidili tábořiště, nakoupili pršut a jiné ňamky, které u nás moc nevyskytují a odjeli zpět do česka.
Technické a organizační poznatky. V současné době je potřeba minimálně 5 účastníků, aby byla rezerva. Jde to i ve třech, ale kde nejsou rezervy a nedá se střídat. Jedny bolavý záda dovedou ukončit akci, kde nejsou lidé k náhradě. Třídenní výjezdy jsou optimální, vyžaduje to však ideální počasí. Počasí je vůbec důležité, na tahacím laně jsme například nemuseli vůbec dělat uzle, jak bylo sucho. Spalo se na pracovišti, byl čas na vše a s tím i pohoda. Možná časem dojde i na nabíjení a zásobování v Gorenje, místní obyvatelé jsou poměrně vstřícní a byli nás dvakrát navštívit.
Materiál, lanovka. Vyplatila by se lepší příprava materiálu už doma, zejména k mechanickému rozrušování hornin, nabroušený vrtáky a jiné přípravky, aby se nemuseli upravovat na koleně a na místě. Lanovka kromě nových koleček nedoznala žádných změn. Byla odstraněna eSK-páska, držící lanko ke konzoli. Přesto lanko nespadlo nikdy, ani plný kbelík jedoucí nahoru. Samotný jezdec lanovky - vypadává jedno kolečko při nepravidalném tahání nahoru, rozkývaném kbelíku a neplynulém průjezdu přes konzoli. Jestli pravidelně vypadává, lanko nesedí celou délkou v zářezu konzole. Jinak je lanovka v naprosté pohodě, stačí jen plynule tahat a stejně tak i spouštět.
Pažení. Zatím není třeba ve velké míře. Kromě zajištění nejistého bloku pod lanovkou, byl naproti dřevem zapříčen ještě jeden, který nešlo odstranit. Dole byl zapažen další blok, vzhledem k nejistému dalšímu postupu, bude blok pravděpodobně stejně odtěžen. Oplatilo se vyskládávání dutin, stavění zídek a když je možnost i podzdění, podepření stropu.
Zjištěné poznatky, objevené kaverny a další postup. Po stržení Břitu a začištění dna se vyjevily tři možnosti postupu. Každá měla klady i zápory a vzhledem k omezeným možnostem byl výběr velmi důležity. Jevilo se místo přímo ve dně, bez průvanu s malými úpravami a blízké k lanovce. Druhé místo bylo pod Břitem s výrazným průvanem, ale úzké. Tydy jsme prolongovali do hloubky 1,5m po odstranění poloviny kubíkového balvanu. Průvan po zvětšení otvoru kaverny částečně vyšuměl a potměšile vycházel zpod blavanu, který jsme odstraňovali. Dokonce z úplně opačné strany.
Ve východním směru, na dně sondy, kterou jsme vykopali byla objevena volná kaverna, spíše vyplavená vrstevní plocha cca 30cm výšky, metr dlouhá i široká. Ve stěnách jsou prapodivné hrubé písky, vrstvené a prorostlé kořeny. Vpravo, t.j. jižní strana kaverny je kolmá, skalní. Vše drží směr k J - JV, včetně dalších skalních ploten na které jsme narazili ve dně sondy. Sklon je shodný s podvrchem t.j. 10°k J-JV. Podobné sedimenty jsou i jinde, většinou jako výplně mezer pokleslých bloků a některé jsou prorostlé sintrem. Odebrán vzorek. Průvan zde je nevýrazný, přesná směr postupu nejistý, není tu kolmá tektonika do masivu. Paradoxně největší průvan je z Bradkovy odbočky ležící o 1,5m výše.
Velmi zajímavá je odbočka Dva stropy. Původně s velmi špatným přístupem, později přehodnoceno. Jedná se o dvě vrstevní plochy 20 cm od sebe a velmi silně zkrasovělé. Jediná kolmá tektonika je 30cm vpravo. Dvěma okýnky je vidět zahliněná a zasucená neprůlezná propástka oddělená od hlavní pukliny skalní přepážkou. Směrem níže je také zvětralá, naproti (dnes zaskládáno) se nacházel propraný přítok a je možné, že tudy voda průběžně i odtékala. V této odbočce je i sintrová výzdoba a aerosolové pizolity, velmi ostré škrapy. Průvan zde je i přes poměrně velký profil otvorů, další průvanové místo je o necelý metr níže směrem k popisované příčné tektonice.
Je těžké se shodnout na správném místě, kde lze pokračovat do volných prostor. Z hlediska bezpečnosti i perspektívy je asi nejlepší právě chodba Dva stropy, ale je to můj subjektivní názor, mám ještě stále málo znalostí o této oblasti a Dihalnik je v tomto směru opravdu velmi nevyzpytatelný. Jak bude názor dobrý jistě ukáže následující pracovní akce, která se bude konat 23.5.2013. Po zhodnocení mapy je současná hloubka sondy -11,5m, pode dnem závrtu jsme 7 metrů.
Práce na lokalitě Vitkov Dihalnik materiálově a organizačně zajišťuje ZO 6-19 Plánivy, odpovědný vedoucí Tomáš Roth.
Této akce se zúčastnili: Jindřich Dvořáček a Honza Trávníček - ZO 6-17 Topas, Jéňa Pavka ZO 6-19 Plánivy a Franci Musil ZO 6-16 Tartaros.
Pár fotografií je na Rajčeti: franci-rajče, Jindra-rajče a Jéňa video.
Další informace a komentáře: Plánivy.
- Odbočka Dva stropy, vznikly korozivně rozšířením dvou mezivrstevných ploch. Navzájem propojené vertikálními kanály, tratovody, dutinami. V plotně, která korespondovala s předešlou přepážkou byl krásný vykorodovaný škrap. Jinak v okolí větší množství sintrů, aerosolové tvary, písky a průduchy. vzadu neprůlezné pravděpodobně vertikální ovodnění.
- Vstupní propástka, celou cestu razíme nejen proti průvanu, ale po nosné puklině V-Z směru s mnoha poklesovými tvary, bloky, gravitační záležitost. Styčné plochy se drtí, vzniklé produkty tvoří částečně níže položené výplně podobající se písku.
- Detail sedimentu, zde je makro, vzorek je navíc setmelen sintrem. Pravděpodobně to jsou i zvětralé, překrystalizované a ze zbytků jeskyní odplavené fragmenty sintru. V podzemí znovu usazené a setmelené.