Jeseníky-Oderské vrchy -břidlice
Na prodloužený poslední zářiový víkend jsme si naplánovali delší výlet. Možná jsme překrasovaní, přepracovaní, eventuelně jsme chytili křeče. Původně chtěné ferraty v Itálii byly zrušeny kvůli počasí. V Itálii sice bylo slunečno, leč v Dolomitech údajně napadal první sníh. O stavu počasí jsme si nedělali iluze, počítali jsme stejně, že zhruba jeden den proprší a plán jsme chtěli upravit podle toho. Pokusili jsme se vyjet na sever Moravy a podle kvality povětrnosti bloudit po horách, nebo po štolách. 
Pracovně jsme byli přes týden vytížení až do večera, že byl odjezd plánován až v sobotu dopoledne. Pak celkem pohodlný přejezd do Dolní Moravy a výstup na Kralický sněžník. Cesty lemovaly stovky polských turistů, které rovněž jako nás, vytáhl příslib posledního krásného dne. Hraniční cestu lemovaly borůvkové plantáže, takže jsme posléze rozdávali zdravice fialovými jazyky a šťourali se v nose fialovými prsty. Na vrchol za velmi silného větru, který se na nás kromě srandování dlouho připravoval, jsme vylezli poměrně rychle. Cestou zpět přes Pramen Moravy, Kamenné slůně u bývalé hospody a Tvarožné díry. Jen tak na čumendu do jedné z nich, protože kromě baterky jsme na sebe neměli vůbec nic. Spodní vývěr byl nově uzamčený, asi se tu někdo pokoušel výrazně snížit hladinu. O jeskyně se někdo vzorově stará. Přejezd na Skřítek, při kterém se na dlouho podělalo počasí.
Ze Skřítku přejezd do Budišova nad Budišovkou. Podle naučné stezky snadno nalézáme opuštěné podzemní břidličné doly. Nejprve Woodboys u kterého nejen parkujeme, ale i na romanticky zrostlé vyvážce za neromanticky hustého deště i spíme. Pak Lesní zátiší a Dračí tlamu. Popisy důlních děl, ani cesty k nim není potřeba popisovat, protože jsou notoricky známé. V zimě se jedná o stálá zimoviště netopýrů, pravidelné sčítání provádí skupina Orcus z ČSS. Podzemní lomy jsou různého stáří, nejmladší Lesní zátiší bylo opuštěno v 80-tých letech. Důl pak byl pochopitelně ihned rozkraden. 
Nejzajímavější je architktura podzemí a technologie dobývání. Podzemní dobývání se dělá pro získání kvalitnější nezvětralé suroviny a možnost pracovat za každého počasí. Nejstarší torzo podzemního díla v této oblasti je pak Dračí tlama, která vypadá jak prolomený závrt do podzemní kaverny. Střešní krytina se zde už desítky let tvoří sama od sebe.
Těžba se prováděla tzv rýnskou metodou, kdy se razila štola napříč svislým vrstvám břidlice (období karbonu). Po naražení na kvalitní materiál se dovrchně těžilo štípáním, pikováním, anebo odstřely. Podle toho, jak se chtěli nadřít s odpadem, kterého bylo 75-85%. surovina se pak vyvážela ven k dalšímu zpracování (krytina, obložení, dlažby a pod.). Odpadem se zaskládala spodní část kaverny do tvaru gotické chodby. Strop netvořil klenbu, ale většinou největši placatý kámen, aby rozložil váhu dalších tun odpadů nad chodbou. Pak se dál razilo dovrchně, po pár metrech byly postaveny kamenné šachty-komíny, kterými se potom materiál házel dolů. Po během vytěžování se razila další štola a zkoušelo nové ložisko. V kavernách se nechávaly přepážky, aby se stěny moc neboulily a držely. Ve vyzděných chodbách se většinou ručně tlačili vozíky s břidlicí, proto také vedou od vchodu mírně do kopce (také kvůli odvodnění).
Nedaleko Dračí tlamy je srub TO Woodboys, údajně bývalá štípárna břidlic. Trampové všude v česku podvědomě vyhledávají úžasná a romantická místa. Jeho asfaltová lepenka na střeše neskýtá mnoho nadějí na suché spaní. Všude se válí neskutečné množství přírodní krytiny, že by mohl být srub podstatně přitažlivější a sušší. Bivakovat se nedá ani v bývalých budovách lomu, takže opět rozbalujeme mokré stany do další prochcané noci.
Ráno návštěva Budišova nad Budišovkou. Zde je pro zajímavost také Muzeum břidlice a je to vůbec zajímavý původně zřejmě celé německé městečko. Návštěva podzemního dolu u Zálužné, jehož jméno jsem si nezapamatoval. Byl ze všech nejdelší, největší, nejsilnější a nejchytřejší a měl nejkrásněji zachovalá horní patra. S přístupy po dřevěných žebřících, což by mělo být adrenalinové, ale na půdy a střechy, na kterých občas pracuji bývají někdy i daleko horší. I po stránce geologické byl poslední důl asi nejzajímavější, břidlice ti byly velmi barevné, pravděpodobně těženy na dekorační účely. Lom leží na břehu Moravice, provozní budovy byla kdysi využity jako pionýrský tábor.
Poblíž jsme našli ještě dvě další štoly, ale prakticky ještě nepřestalo poprchávat. není absolutně na nic chuť. Stejně je už pozdě odpoledne. Volíme ústup a jedeme se ohřát na základnu do Moravského krasu a do Holštejnské hospůdky k Pepovi. V noci velmi neobvyklý úkaz na obloze, vidíme ozajstné hvězdy. Nicméně špatné počasí nás dostihlo i zde. V neděli hustě prší také, nezbývá než se odporoučet a akci ukončit...
Fotografie z víkendu jsou tradičně na Rajčeti.
Našel jsem i několik zajímavých odkazů, abych nemusel nic opisovat:
- Hornické dobývání břidlice na Severní Moravě
- Skupina Orcus, která provádí ve štolách výzkum a dokumentaci
- Muzeum břidlice v Budišově nad Budišovkou
- Historická těžba břidlic na Moravě.
