Jeskyně Javorinka, Vysoké Tatry.
S blížícím termínem odjezdu narůstala u mě doma předcestovní horečnatá aktivita. Oprášil jsem historické ski-alpové lyže a pokusil se namazat vázání. Z půdy sundal ještě starší koflachy značky Scarpa, zakoupených kdysi před velkolepým sestupem do francouzského Bernárdu. Na jejich trvanlivost jsem byl taky zvědavej. Někomu zkřehly tak, že si do nich mačkou, nebo hůlkou nadělal otvory. Moje plastové boty ale ultrafialové záření zbytečně nekontrolovalo, tak žádné podobné problémy nebyly. Vyzkoušel jsem skládací hůlky, opravil stulpny, zkusil nazouvání a další zimní věci. Největší problém zabralo hledání tuleních pásů, ale i ty jsem po několika hodinách našel. Není nad včasnou a důslednou přípravu.
Letos v polovině února jsme absolvovali další výjezd na Slovensko do Javorové doliny ve vysokých Tatrách. Akce v jeskyni Javorinka byla naplánovaná na začátek týdne pondělí-úterý. Sobota tedy byla volná a každý ji prožil po svém. Kromě Švorcáka, který doléčoval vleklou angínu v posteli se účastníci exkurze věnovali stavění sněhuláků a pracovní exkurzi na Harbechu se Suchožlebákama. Sobota večer na Býčině zabrala poslední přípravy včetně ulehnutí do spacáků ve 4 hodiny ráno. 17.2., neděle dopoledne pak byla ve znamení přesunu Brno-Líšeň, Trenčín, Žilina, Kežmarok, Podspády.
Na ubytování nám slovenští jeskyňáři domluvili penzion Muráň. Postarší chata s neskutečnou domovskou atmosférou, milou obsluhou a malým lidovým muzeem překvapila i dobrou cenou. Překvapila i malá zásoba piva, kterou jsme za zbývající večer stáhli na nulu. Vzhledem k zítřejší náročné akci jsme se dále nepovzbuzovali např. borovičkou, ani tatranským čajem a šli brzo spát. Ráno jsme se v Javorině potkali se zbytkem týmu - jeskyňáři z oblastní skupiny Spišská Belá. Bolo devet hodin presne a před námi další velkolepá akce.
Na startovní místo v Javorové dolině jsme se v pohodě dostali auty i přes sněhovou kalamitu. Dokonce blíže, než-li z tradiční noclehárny Akvárko u horárně pod Muráňom. Zde byla kromě sněhové i kalamita lesní, dno údolí plné vývratů po vichřici, které lesní dělníci pilně odtěžovali. Cesty byly proježděné a utemované, takže lyže jsme použili v plném rozsahu až na poslední kilometr cesty k jeskyni. Byť se místy jednalo o kvalitní překážkovou dráhu. V týmu byly i jedny běžky, ale ve výsledku to nebyl žádný přesunový problém.
Vstup do jeskyně v 11.00 hod. V povodňovém řečišti pod vchodem rychlé převléknutí do overalů. Zbylé věci, jídlo a bivakovací potřeby jsme si nabalili už včera v Podspádech, prakticky jsme mohli ihned vyrazit. Příchod do bivaku krátce před 14. hodinou a občerstvení. Během přesunu Švorcák pořídil pár fotografií z ruky, takže jsme se ani nezdržovali. Jeskyně Javorinka je poměrně známá lokalita na Slovensku, takže není třeba ji nijak výrazně popisovat. Po loňských katastrofických událostech zapřičiněných českými jeskyňáři je lokalita notoricky známá i v Česku, tak jen stručně. Aktuální délka jeskyně je 10,5 km, denivelace 477 metrů. Jeskyně má dva vchody, horní je únikový pro případ zaplavení sifonu Kerberos. V jeskyni jsou tři vodopády, nebo-li výrazné skokové zahloubení aktivního toku, směrem výše je několik dalších suchých a fosilních říčních chodeb, mnoho tlakových kanálů, zařícených dómů, komínů a nádherných zasintrovaných galerií.
Náš cíl byly partie za 3. vodopádem, kde se provádělo mapování fotodokumentace a orientační průzkum. Sem je nasměrováno relativně málo akcí, takže jediný, kdo zde byl víckrát byl vedoucí Ľubo Veslo Plučínský. Z bivaku, který je položen ve vyšším starém patru se jde suchými chodbami k několika traverzům asi 30m nad aktivním řečištěm. Zkrátí se tak plazení vodou někde dole. Přes Velký dóm, který je nově propojený s vyšší etáží a vystrojený lany, se dostaneme do rozměrných řícených chodeb už přímo nad 3. vodopád. V roce 1983 jsme stáli pod ním, tehdejší výzkumníci vodopád teprve odspodu zdolávali. O nějakých horních patrech nikdo neměl ani potuchy. Za vodopádem jsme si sundali výstroj a věnovali se průzkumu.
Prostory na přítoku jsou velmi zajímavé z geologického i speleologického hlediska. Přítoková oblast je v těsné blízkosti Kolového plesa, podzemní voda přitéká ze tří zdrojnic většinou nízkými plochými chodbami a v tom je právě za zajímavost. Velikost a spád chodeb většinou odpovídá velikosti povodí. Tato nejspodnější úroveň za 3. vodopádem má minimální spád na rozdíl od některých vyšších paleopřítokových chodeb v horních částech systému Javorinky (ty jsou dotvářeny i tavnými vodami ledovců, jsou to klikatící se roury). Současný tok nad 3. vodopádem je klidný a vyrovnaný. Jeden typický přítok z povrchu, invazní, je pravděpodobně např. chodba a dóm Ozvěny. Má strmější spád. Tuto čerstvě objevenou chodbu jsme pak mapovali.
Vápence jsou druhohorní, triasové a jsou hojně protkány nekrasovými, rohovcovými vložkami. Díky tomu lze v každém místě poznat náklon a směr vrstev. Voda primárně nevyužívá k odtoku mezivrstevní plochy, ani místy výraznou vertikální tektoniku. Na nich jsou doslova vysypány menší dómy a kaverny. Tyto závaly pak blokují řečiště a zachytávají se v nich sedimenty, pak jsou různě obtékány vodou s příslušnou dovrchní erozí. Skalní dno, pokud je zastiženo tvoří kvalitní vápence, voda se nezahloubila zřejmě díky nekrasovým výchozům v oblasti 3.vodopádu. Jinak jsou stropy hlavní chodby rovné, ta má rozměry 10-15 m šířky, přičemž jsou kraje utopené v sedimentech. Vyška je okolo metru, v řečišti se dá občas i postavit, na skalní dno je cca 2-3m.
- Příliš rovné stropy na to, že se nacházíme kousek pod ponory a ve vysokohorském krasu. Valouny jsou velké a neopracované, ale jsou tu i dobře zakulacené a menší, většinou u dna jeskyně a v bočních suchých meandrech.
Výplně tvoří většinou autochtoní sedimenty a rohovce dopravené z komínů a vertikálních puklin. U koncových partií tvoří až 3m vysoké hliněné terasy, které znemožňují rozeznat hlavní osu chodby. Dále pak písky a zvětraliny žulové. Žulové valouny různých velikostí, větší a málo opracované mohou pocházet z oblasti bývalých ponorů. Jsou tu i malé, dobře zakulacené, svědčící o delším transportu v podzemí. Na to, že se jedná o vysokohorský kras, vypadá řečiště jako v standardní jeskyni. Speleotémy se vyskytují prakticky jen v komínech a horních patrech. Dole pouze brčka a sintrové kůry. Zajímavá je vrstva do 50cm v oblasti mezi Velkým dómem a 3. vodopádem, pravděpodobně přímo výchoz zelenavě zbarveného a silně zvětralého materiálu připomínajícího porfyr.
Perpektivy. Tyto koncové partie jsou prolezené a zdokumentované. Sami jsme zalezli do několika odboček, většinou ukončených zaštěrkováním, zanesením, zaplavením. O sifony se bezúspěšně pokoušeli speleopotápěči z Polska, jsou to plazivky pod vodou. Průběžně se lezou a dokumentují komíny, v tomto prostoru se může jednat o paleopřítoky z vyšších částí Kolové doliny. Před levým přítokem jsou chodby nejširší, dvě jsou umístěny na výrazné a kupodivu nezařícené vertikální puklině, ale muselo by se zde kopat, respektive rozhrnovat štěrky. A hlavně vytipovat dobrý směr, srovnat ho se situací na povrchu. Zda chodba "podběhne" Kolovou dolinu, jako v případě např. jeskyně Štefanová je otázkou. Jižním směrem je masiv Skorušiaku, který je také vápencový. Možnosti tu jsou, možná po nějakém lepším geologickém a karsologickém zhodnocení bude rozhodnutí jasnější.
Po ukončení průzkumu jsme se věnovali focení při návratu do bivaku. Romantický večer bez hvězd za vůně švestkovic a horkého čajšumína (místní specialita čaj-šumák-víno), zhodnocení akce. Sežrání zásob. Luxusní bivak skýtá místo pro 7 lidí, ostatní spí venku (mimo stany). Bivak je také východištěm pro ostatní partie jeskyně. Ráno jsme uklidili bivak, cestou zpět jsme navštívili partie nad Prvním vodopádem, chodbu 8. marca. Jedná se o opuštěné paleořečiště potoka, nepoznamenané příliš řícením a krásně vyzdobené krápníky a sintrovými jezírky. Pozdě odpoledne pak přesun k autům, rozjezd, zdvořilostní návštěva u Ivana Račka a noční příjezd do Brna.
Na akci jsme s Bídou v rámci urychlení a odlehčení nebrali fotoaparáty. Ten měl pouze Švorcák, tak jsme mu vydatně pomáhali. Takže veškerá fotodokumentace je od něj - Martin Škrobák na Rajčeti:
Asi nejčerstvější odkaz na popis jeskyně a mapu jsou zde na sránce SSS:
Účastníci akce:
Ĺubo Plučinský a další 3 členové JS Spišská Belá SSS, Zuzana Minaříková (6-01 Býčí skála), Igor Harna (6-12 Speleoklub Brno), Martin Škrobák a francimus (6-16 Tartaros).
- Široké a po strop zaštěrkované řečiště potoka. Výše jsou různé suché meandry, obohacené suťovými kužely, bloky a telefoními budkami ze zřícených prostor. Je tu obtížná orientace odkud vlastně hlavní tok kdysi přitékal.
- Zajímavý a zelenavě zbarvený materiál. Relativně kompaktní vrstva se podobá porfyru, zvětralého, redeponovaného a znovu usazeného. Jeskyně je vůbec po geologické stránce nesmírně zajímavá, bohatá, dynamická....
- Torzo staršího patra - Chodba 8. marca, představuje relikt vyšší úrovně. Pokud je zachován, sklon je podobný jako chodby za 3. vodopádem. Když poklesla erozní báze v Javorové dolině, tok se ihned změnil a zařezal do meandrujících a prudce klesajících chodeb. Ostatně jako v celé jeskyni.
Všechny fotky Martin Škrobák.