Jeskyní perly Chárónovy
...Moravský kras byl a je bojištěm od doby diluviální....
Mimo jiné touto kouzelnou, pravdivou a neustále aktuální větou, jež původně vyřkl profesor Absolon v r. 1934 autor použil v úvodu své knihy. Zaujala i mě, takže jsem ji vložil také.
Loni v prosinci spatřila světlo nejen karbidové, knížka RNDr. Ladislava Slezáka. Pan doktor její příchod velmi dlouho avizoval a připravoval. Protože není počítačový typ, jako většina starších jeskyňářů, tak mu v tomto směru pomáhali i kolegové, například Josef Pokorný, Mgr. Terezie MIgelová (korektury), Mgr.Eva Nečasová (odpovědný radaktor) a Ing. Miroslav Habeš (tisk). Úspěšný krasový emerita a dlouholetý vedoucí funkcionář mnoha místních institucí (SJ Moravský kras, Správa CHKOMK, Muzeum Blansko) pan Slezák, napsal po jistě mnoha odborných a profesních publikací a článků velmi hezkou vzpomínkovou knihu.
Autor své paměti vkládá do několika kapitol, v nichž ožívají krasoví a dávno zesnulí jeskyňáři, správci jeskyní, docela obyčejní průvodci nebo noční hlídači. V mnoha případech se jednalo o doktorovy spolupracovníky a spolubadatele. Jejich postavy vykresluje velice věrně, píše i o jejich způsobu práce, umí nastínit i smysl tehdejších výzkumů a velmi citlivě podává současníkům ducha této doby. Za svého působení v krasu jsem několik postav viděl, slyšel a velmi dobře si je pamatuji. Právě proto se mi některé úryvky velmi líbí a jsou velmi trefné. Byl to doktor Ryšavý, Starý Němec ze Suchdola, hlídač Hotovka, Ota Ondroušek i hajnej Kuběna. Mimochodem tu pušku mu nakonac asi dali, protože jsme ji jednou našli na silnici spolu s botou, brašnou, kloboukem i samotným Kuběnou, jen nevím v jakém pořadí. Autor mnoha veselými a promyšlenými obraty dovede udržet čtenáře. Jeho postřehy jsou natolik bystré, vtipné a kultivované a jsou podány s takovou nadsázkou, že jsem chvíli tento literární počin považoval opravdu za dokonalý.
Ale pak přišla kapitola "Velký průšvih aneb Fámy a skutečnost" (strana 68.). Pojednává o tragické nehodě ve Staré Amatérké jeskyni. Panu doktorovi ztvrdly rysy a najednou lidi kolem sebe nesmiřitelně odsuzuje. Amatéry z kterých vzešel a amatérské jaskyňaření zavrhuje. Jakoby tuhle kapitolu nepsal on sám, nebo jakoby ji tam vložit z nějakých důvodů musel. Jakoby se mezi řádky dala vyčíst lítost, že byli amatéři v objevu rychlejší. V té době mi bylo 10 let a kromě davů lidí na Simonově vrchu si nepamatuji nic, ale někteří pamětníci tu smutnou událost mohou vidět skutečně jinak. Piha na kráse, ale i žena s deformací obličeje může být půvabná. Stejně tak mohou být krásné poměry v pozdější amatérské speleologii a v nově vznikající ČSS z pohledu profesionálního odborníka a můžou být velmi, velmi poučné.
Proto není potřeba zavrhovat celou knihu jako takovou, určitě bude mít své místo v jeskyňářských knihovničkách. Ta kniha je fakt moc dobrá. Pan Slezák, Doktor věd, bude mít dál svoji autoritu, bude se dál zabývat výzkumem, krasem a v důchodovém věku si užívat úcty, důstojnosti a důvěry. Kniha byla doplněna perokresbami mého táty. Slavnostně byla pokřtena "Pěti krasovými vodami" v Muzeu Blansko.
- Fotografie z křestu knihy jsou zde a povídání o něm.
- Ostatní Tátovy nejen jeskyňářské kresby jsou tady.
- A nějaká starší zpráva o nehodě z pohledu hasiče, kterou poslal (asi) Miloš Princ je zde:
Diskusní téma: Jeskyní perly Chárónovy
| Datum | 28.01.2010 |
| Vložil | Ludmila Vítová |
| Titulek | Perly a Slezák |
Výzva ke sdělení názoru na publikaci „Jeskynní perly Chárónovy“ autora Ladislava Slezáka, kterou vydalo v roce 2009 Muzeum Blansko.
Jako členové jeskyňářské amatérské veřejnosti cítíme povinnost sdělit, že obsah výše uvedené publikace je v mnoha případech zavádějící, místy i výslovně nepravdivý a znevažuje dlouholetou činnost jeskyňářů amatérů velmi nevybíravým způsobem. Jedná se zvláště o kapitoly „Velký průšvih“ a „Druhá polovina století“.
Protože jsme byli osobně účastni při popisovaných událostech, myslíme si, že máme právo vyslovit zásadní nesouhlas s takto literárně podanou historií a předkládaným pohledem na amatérskou speleologii v Moravském krasu.
Za sebe i za kamarády, kteří se již vyjádřit nemohou
Jan Vít starší, Miroslav Vojanec, Fernandel Vladimír Pípal, Julek Josef Sevránek,Jizva Jaroslav Michálek, Pavel Roth, Hugo Havel, Karhan Ladislav Vojtenko, Kocour Bohuslav Koutecký, Helena Kvasničková, Miroslav Munclinger, Ludmila Vítová
Co vy na to?? Zajímá nás i Váš názor.
—————
| Datum | 28.01.2010 |
| Vložil | francimus |
| Titulek | omluva a upřesnění |
Nějakým nedopatřením jsem za zdroj "zprávy ze zásahu HBZS" napsal pana Prince, nikoliv Ing. Miloše Krejčího. Šolimovi se omlouvám.
francimus
—————
| Datum | 28.01.2010 |
| Vložil | 27.1.2010 |
| Titulek | K tomu, kdo vložil článek |
No, Jirka i Milan Šlechtovi mně vytáhli z Barazdaláše. Bohužel jsem jim nikdy podobnou službu nemohl oplatit , jinak jsme se nemněli o čem bavit.
Je pečlivě nutno přečíst Slezáka a ten článek v Záchranáři,který je nutno
považovat za naprosto objektivní zprávu z toho co se vlastně dělo.
Na rozdíl od nás to pro ně bylo naprosto neobvyklé prostředí ( světe div se ale i báňský záchranář má strach ). Jasně popisuje jak to bylo se zařízením ( to,že amatéři okradli profiky o zařízení za sto tisíce je z hlediska organizace BZS nesmyslné i když mechanici jsou bordelíři )i
ale zarážející je to, že podle článku je mněli čekat za sifonem .
Proč nečekali ? Co se stalo Markovi a Milanovi, že se k sobě přivázali
a chtěli se dostat ven. Je tam taky jasně popsána úloha Celofána.
Slezák jasně popisuje okolnosti společenských poměrů při průzkumu.
prostě je to fakt.
Jsem velice rád, že HBZS se ozvala a zasla mně tento starý materiál ze zásahu.Nejsem žádný hasič, ale horní inženýr a 20 let jsem byl v záchranném báňském sboru .Takže vím o čem mluvím. Prostě jsem přišel o tři kamarády na život a na smrt.
Zbývá nám jen najít sponzora, dát hlavy do hromady a celou historii
existence chráněné oblast od roku 1956 prostě dát dohromady a publikovat .
Ing.Miloš Krejčí
Velký šolim
—————
| Datum | 18.01.2010 |
| Vložil | Josef Pokorný. |
| Titulek | K jeskyním perlám. |
Do krasu jsem přišel jako starý fotr. Stal se pro mne drogou, jak říká p. prof. Musil. Seznámil jsem se zde s mnoha pozoruhodnými a zajímavými lidmi. Léta se hovoří o pomníčku, který by byl památníkem těch, kteří šli před námi. Léta se mluví a reálný čin nikde. Příčiny znáte, stejně jako já. Ale jeskynní perly, to je skutečně pomník lidem, kteří v krasu žili a dali mu své srdce. A nemusí zůstat osamocený. Kluci ze šest dvanáctky říkají, že když už jeskyňář zestárne a nemůže lozit, tak si sedne a začne psát ! Takže, vy všichni, co už nemůžete lozit, pište a vzpomínejte při tom na kamarády, kteří už nejsou s námi. Vždycky se to dá někde zveřejnit, třeba i na stránkách Franci Musila. Nebo jinde. Ale i malá, napsaná vzpomínka je víc pomníčkem, než řeči v hospodě. I když, to je také lidová tvořivost. Nicméně - vzpomínejme, na ty, co šli před námi, aby se na ně nezapomínalo. Nebýt jich, tak nejsme dnes tam, kde jsme. Někdo má třeba vzpomínky, dovede je vyprávět, ale obává se to napsat. Tady by nebylo od věci, pomáhat si navzájem. Co vy na to ?