Kačna jama, Tigrovska pot, Terst - Slovinsko, říjen 2013
Na konci měsíce října jsem se opět zúčastnil praovní akce na Kačné jamě. Tato měla charakter víceméně dokumentační, provádělo se převážně mapování a fotodokumentace nově objevených prostor z konce léta. Nově se pak zdolávaly některé komíny Novi deli, zejména v jeho sestupné části na Reku. Výjezd se uskutečnil ve dnech 25.-28. 10. 2013. Potom jsme si víkednd o dva dny protáhli a navštívili některá zajímavá místa Slovinska a Itílie.
Čtvrtek 24.10.: Příjez na kemp u Divačky jamy. Nabírá mě doma Kladensko-Bozkovský tým a společně se Štěpánem relativně brzo překračujeme hranice. Jsme zde první, postupně přijíždějí další posádky. Spíme venku, počasí to ještě dovoluje.
Pátek 25.10.: Dostal jsem důvěru opět vystrojit vstupní propast. Pomáhal mi Štěpán, Ostatní vystrojili vrátek a nachystali transport. Dole potom čekáme na přísun materiálu. Ten přichází s problémy a malým zpožděním, takže průběžně transportuji nějaké ty batohy v předstihu. Po poledni až do večera už sestupují ostatní, podařilo se odnosit vercajk do Písečné dvorany a rozšířit bivak, nafouknout čluny. Tento den jsme ještě vyrazili najít vchod a vystrojit sestup do partií pod Dobrou vodou. Ostatní činnost už popsat Tomík na Plánivském webu.
Sobota 26.10.: Podařilo se mi vstát, včerejší tři otočky mi neudělaly vůbec dobře. Sestup do spodního patra je také problematický, objevitelé museli být pořádně hustí, když věšeli lana a žebříky na ty rozbité břity všude kolem. Nakonec Plzeň cestou na pracoviště navrtala jednu kotvu, takže jsme mohli jít mapovat. Spodní patro vypadá jako mladší a zařízlá úroveň Novi deli a zřejmě pokračuje, jak charakter naznačuje na koncové partie Okretnice, nových objevů za 2. sifonem, Hojkerovou dvoranou a tak dále. Ivča a Zdenka pak odešly na exkurzi do zbytku jeskyně, my s Marikou se navrátili do bivaku.
Kačna jama z mého pohledu. Poslední dobou jsme jeskyni velmi důkladně poznali a na základě těchto informací zhodnotili potencionální nadějná místa. Zejména 3. sifon před Hojkerovou dvoranou, kam bylo naplaveno dřevo z povodňových stavů Reky - až 3m hluboké erozní zářezy ve dřevěných náplavách. Protože se dále už nevyskytovalo, bylo jasné, že odtéká přes tuto nevábnou kaluž, což potvrdil i potápěčský průzkum. Tahle část jeskyně je vůbec níže, než současný aktivní tok Reky a tudíž tu může být zkratka, která se motá kolem vstupní propasti, Plzeňského rovu a přítoků zde. Při zjevné kubatuře prostor a chodeb za Ohavným jezerem je pravděpodobně Logašski rov, Saturn, přepadová chodba pod ním pouhými prdítky a spojovacími kanály jiného a hluboce vyvinutého odvodňovacího systému. Ten je už mimo provoz, částečně zavalen, ucpán a zaplaven a nelézáme pouze jeho fragmenty.
Vyplatí se vést i podrobnou dokumentaci. Dle mapy vyplynulo možné pokračování rovu Novi deli ve stejné úrovni. Po zdolání galerie horolezecky se podařilo objevit torzo patra o délce 70m. Po poklesu erozní báze však zůstalo zasedimentováno a opuštěno. Podobný stav očekávám pod Saturnem v průvanovém místě. Zde můžou být neznámé paleopřítoky do oblasti současné Hojkerovy dvorany. V tomto směru je důležitá revize mapy, při které se dá najít spousta zajímavostí, souvislostí i nových možností. Například mapovací tým podpořit vystrojovacím družstvem se čluny a lany, protože některé části jsou opravdu velmi odlehlé. Asi největší rekord této jeskyně je 20 lidí spících v jednom bivaku v Písečné dvoraně.
Neděle 27.10.: Sbalení bivaku a návrat pod vstupní propast. Podstatná část týmu odešla retransportovat věci ze Saturnu, Maďarský tým odešel už v noci a pobral ven významný podíl výstroje. Nemám na víc, než dvě vynášky, tak aspoň opravuji stupy pod Kalvárií, aby se ostatním pohodlnějc chodilo. Na povrchu ještě asistence u vrátku. Výstroje je 40 vaků, vytahuje se prakticky nepřetržitě od poledne až do tmy. Místo u vrátku zajistil poslední příchozí - tým Báry a Zuzky, kteří dorazili dnes dopoledne. Večer ještě zhodnocení akce v místní pizérii Balt-orient expres a v táboře u ohně.
Pondělí 28.10.: Tomík a Plánivy likvidace vrátku a úklid na povrchu. Ostatní v táboře mytí a třídění společného materiálu, účastníci postupně odjíždějí. Kladno odjelo už v noci s mým telefonem. Projevuje se moje zapomětlivost, společně s klíči, které jsem zapoměl už při odjezdu ve čtvrtek a ve dveřích se ve schránce ocitl i můj mobil. Ale co s načatým dnem? Odjíždíme odpoledne do Koziny a vesničky Ocizla. Zde je malý přírodní park s naučnou stezkou. Ta má různé varianty a pro nedostatek času volíme povrchovku a krátkou variantu.
Tigrovski pot - Geologie ve zkratce: Kozina i Ocizla leží na břidlici, tvoří malebné území roklí, potůčků, tůní a smíšených lesů. Jsou tu nádherné výchozy, břidlicové skalní prahy, odkryvy ve stráních a umělých zásazích do krajiny. Napojení na vápenec je velmi ostrý, okamžitě se měnní vegetace. Na údolíčka a rokle jsou jednotlivě napojeny jeskyně, ponory, invazní propady a nad nimi další navazující propasti. Vše celkem značných rozměrů, navzájem jsou propojeny povodňovými koryty. Vše se odvodňuje k jihu, zjevně mimo systém Reky. Postupně jsme navštívili vchody lokalit: S-4, Jurjeva jama, Miškotova jama, Maletova jama, Blažejov podmol a Ocizelská jama, což je zvenku díra jak do Kačmy. Vše je naprosto učebnicový příklad krasu na kontaktu z nerozpustnou horninou. Večer jsme ještě využili k přespání kempu Divača. Počasí stále obstojné, dá se spát venku.
Úterý 29.10.: Přejíždíme do Terstu v Itálii. Zde máme sraz se Slovinským jeskyňářem Franci Malečkarem a jeho Italskými kolegy. Má zde dobré kontakty, všichni kdysi bádali na Kačné jamě. Dokazuje to i ctihodný věk, všichni kolem šedesátky. Uprostřed Terstu je jeden z válečných objektů - krytů s názvem Kleine Berlin. Tento sloužil už za 1. sv. války, později rošířen a vybaven. Dnes částečně slouží jako sklady a podzemní historické muzeum. Díky vynikající organizaci vyhlášení poplachu, evakuace a systémů krytů měl Terst za války pouhých 400 mrtvých. V podzemí se i ke konci bojovalo. Podzemí je dlouhé kolem jednoho kilometru, vybavení není vůbec dochováno. Lokalitu spravuje Club Alpinistico Triestino.
Asi pro jeskyňáře nejzajímavější je nejmladší část ve které jsou narostlé mohutné podlahové sintry a dvoumetrová brčka. Tyto jsou pak předmětem průzkumu jejich mimořádně rychlého růstu až 5cm za rok. Jinak speleotémy jsou běžné jak ve všech jeskyních, dobré podmínky jsou ve značném skapu a vyplavování hornin obsahující karbonáty v nadloží. Jinak v Terstu přímo vápence nejsou. Asi dvouhodinová exkurze stála opravdu za to, byli jsme velmi spokojeni. Při cestě domů ještě krátká návštěva hlavního města Slovinska Ljubljana.
- Provápnělé břidlice, ze kterých velmi rychle vyrůstají sintry všech forem. Tohle je původní štola, která se později doupravila na klenutou betonovou chodbu.
- Jeden z původních soukromých vchodů místních zbohatlíků. Později upraveny jako únikové, původní železné schodiště je již sešrotováno, trubkové lešení je provizórium k bádání.
- Podstatná část bunkru malý Berlin je upravena jako podzemní historické a válečné muzeum. Exponáty jsou víceméně fotky, mapy a veteš, ale jde to.
Zpráva o expedici na Plánivských stránkách:
Tigrovska spominska pot - Beško-ocizelski jamski sistem: Tigrovska pot v angličtině:
Kleine Berlin - podzemí Terstu: Kleine Berlin na Wikipedii: