Konec března 2012 v krasu.

Dva poslední březnové víkendy v Moravském krasu lemovaly zajímavé události. První a významnou byl generální úklid na základně Tartarosu. Spočíval převážně v důsledném vyklizení spacích prostor, vyklepání matrací, koberců. Mytí oken a kompletní vyčištění kuchně. Na overalovnu a dřevník se nezapomělo, najde se čas příště. Jinak byla ještě opravena studánka, ze které byl nejdříve přesazen žab na prameni - skokan hnědý dále po proudu, ostatní živočiši ho bystře následovali. Studánka dostala nový, bytelnější tvar, záruku proti prorůstání kořenů a padání listí. Je otázkou, zda voda bez života bude ještě pitná, hlavně, když hladina poklesne a nepoteče.

I zdánlivě známé a nejbližší okolí naší boudy skýtá možnost k dalšímu poznávání. V sobotu jsem navštívil novou lokalitu naproti základně Michalce. O jeskyni se významně interesuje skupina Moravský kras a zatím se mi jeví jako velmi výrazná porucha, vertikální tektonika. Puklina vede víceméně východním směrem a projevuje se ve všech vyšších úrovních levé stráně Hradského žlebu. Přes mocné svahové sutě, které tu nutně musí být a mírně vzestupný charakter vstupní pukliny, se může pravděpodobně jednat spíše o jeden z dávno opuštěných, fosilních ponorů Bílé vody.

Bádalo se také na Mlháči a jiných lokalitách Ostrovsko-macošské plošiny. Mlháč jsem krátce také navštívil, skupina Dagmar postoupila do hloubky přes 8m. Vytěženy byly také dva kameny, jeden zcela určitě vilémovický vápenec, druhý je spíše zvětralý úlomek kalcitové brekcie podle fotek na jeskyňáři.cz. Asi bude nutné bedlivě sledovat uložení sedimentů a poloh kamenů, které hraje významnou úlohu při hedání jícnu závrtu. Pokud se ovšem nejedná o zvětralý skalní podklad, určitou skepsi jsem už vyjádřil, ale Moravský kras je v závrtech velmi nevyzpytatelný.

Večer pokračovala členská lidová veselice v Ďolíčku pod základnou za účasti několika hostů. Většina z nich pokračovala nedělními úpravami studánky a různými exkurzemi po krase. Já jsem ráno pokračoval na Býčí skálu, kde jsem měl domluveno další mapování. Tentokrát se jednalo o dokončení Kóty 314, nějakých dalších pidiodboček až k žebříku do Hlinitých síní. Protože odpoledne bylo ještě trochu času, vyběhl jsem na planinu zapátrat po závrtech jež se nalézají přímo nad Velkou síní BS. I přes podrobný popis Hadaře jsem je nenašel. Snad příště.

První dva dny nového týdne jsem byl pozvaný na sčítání netopýrů v Jeseníkách. Na ně jsem se velmi těšil, ale akce pro mě dopadla fiaskem. Místo stoupání do strání Pradědu k opuštěným štolám jsem celý den strávil v křečích, v podřepu anebo ve spacáku. Levná domácí vejce můžou být občas hodně riziková. Jinak se sčítali hlavně bílé nosy a podle hovoru přítomných chiropterologů akce dopadla na výtečnou. V následujících dnech i pro mě. V pátek ráno pozitivní zpráva z nemocnice - nejsem infekční. V dobré pohodě, bez práce s pevným odhodláním a stejně pevnou stolicí nezbylo, než opět vyjet do krasu.

Ten byl opět plný žívých zážitků kulturních i pracovních. Ještě odpoledne jsme s Jirkou Gregorem, zavěšeni do držadélka vrtačky, dovrtali poslední várku technických pomůcek pro naše lokality. Jirka si ještě vzal další práci domů, já jsem naopak v sobotu pojednal hotové kousky barvou základní. Živý byl i večer, Kometa Brno vyhrála další zápas a významě se přiblížila k postupu. I přes extrémě nevlídné počasí jsem podnikl pár malých povrchovek. Například ve Sloupě se podobně projevil skalní útes Hřebenáč. Ve skalním Okně vypadl asi 300kg blok ze stropu a dole se pěkně roztříštil. Velmi brzy jej bude následovat několik dalších kamarádů. Takže nějaké fotky pro archivaci. Situace potvrdila, že skála vlevo se gravitačně neustále odklání, nebo poklesává směrem ke Starým skalám. Kras je stále živý.

A protože jsem na Severu už ten den nikoho známého nepotkal, odjel jsem jak správný tažný pták na jih. Křtinské údolí není tak hluboké, jako žleb Ostrovský, nefoukalo tam, bylo o poznání i tepleji. U BS se skoro nedalo zaparkovat. Tam už kultůra a dokumentace probíhaly od rána, zejména návštěvou dvou redaktorek Brněnské televize, které natáčely v jeskyni svůj pořad Liga Vyjímečných. Společně s Hadařem a Maruškou jsme navštívili CHSV v BS ještě pozdě večer. Naposledy jsme tady bádali se členy MSK před deseti roky a tak jsem si aspoň pěkně oživil paměť. Kulturní akce proběhla v sobotu i v Kostelíku. Nesmírně důležité pro přírodu jsou hudebné produkce. Kolem půlnoci se trousily dolů od jeskyně různé osůbky s dredy, kilty, jásirky a bubínky. Míjely nás s pohrdlivými pohledy a jinými úšklebky a mizeli někam, většinou vlastními auty.

V neděli jsme museli vyčkat, přijelo tentokrát rozhlasové studio a s pár herci stočili nějaký hovor před vchodem do jeskyně. Za tím účelem byl na chvíli zastaven i provoz v údolí, stížen pohyb kolem a naprosto znemožněn přístup k jeskyni. Nevím, jak se tvářili na vyklepávání bláta kombinézy z předešlého dne, ale zřejmě měli zrovna pauzu. V poledne přijely opět obě redaktorky a filmařky a sestoupily natáčet do Kaňonů. Kromě jiných prací v jiných místech BS jsme s Vláďou, Kamilou, Zuzkou odešli, nebo spíše Busgaňkem odplazili mapovat na Balkótu a okolí. Cestou jsme sice poztráceli polovinu týmu, ale to v podstatě nevadilo. Práce jde pomalu, kvůli soustředění je lepší komorní počet lidí. Taky jsme zmapovali chodby v okolí Mořského oka. Protože tam bylo nutné se trochu nořit, zcela záměrně jsme to nechali na závěr....

- Okno v Hřebenáči, trosky stropu ve dně torza bývalé jeskyně. Masiv poklesává, kontaktní zóna se drtí a výsledek těchto procesů se dají pravidelně sledovat a taky je potřeba kras pravidelně navštěvovat....