Kousky krasu v září

Minulý týden byl kras také pěkně rozkouskovaný. Je to dáno zejména tím, že člověk nedrží celou sobotu i neděli násadu lopaty. Po užití nepopulárního nástroje někdy naskáčou puchýře. Stále stejné pohyby jsou nutné pro zajištění různých technických problémů. Po jejich vyřešení už jezdí jedinci, kteří jsou pro další specielní práce potřebnější. Na konci se pracovník u lopaty pravděpodobně dozví, že pro kras, skupinu a společnost nikdy nic neudělal. Bude zajímavé sledovat jak moc se historie se opakuje.

Kras pracovní. Sobota tradičně strávená při řešení technických problémů na oblíbené lokalitě. V Lopači pracovní exkurze většinou kamarádů z Prahy na těžení materiálu - kamení z čelby.

Kras narozeninový. Příjemný páteční večer na základně. Tehdy se začalo sjíždět zajímavé osazenstvo sobotní párty. Většina z nich odhodlaná přiložit ruku k dílu. Vysoká teplota a hodně větrno dalo tušit povětrnostní změně, jež předpovídaly různí Medardi i Meteosaty. Nicméně ještě další den bylo krásně. Dojeli i významní sympatizanti Tartarosu z různých míst Česka, bylo hodně o čem si povídat, na co se ptát a bolo co plánovat. Oheň pro některé svítil do časných ranních hodin.

Kras mechový. Během víkendu jsem si prošel krasové předpolí mezi kulmem a vápencem poblíž Lipoveckého žlíbku. Studánky nad Plánivami vyschly. Podzemní voda zůstává tam, kde má být, na povrch se podívá až někdy koncem října. O prameniště na Jedelském potoce je taky velký zájem, prastará vodárna stvořená pro potřeby vápenky Velká dohoda a sýrárnu Michalka už několik měsíců dosluhuje. Voda tekla kalná, rezavá, posledním hřebíčkem bylo i zavzdušnění potrubí. Kolem Plániv v lesích jsou krásné mechové palouky. Husté a uměle vysázené smrkové lesy si rázně drží svůj vlhkostní standard. Množství ostře zelené barvy dovede uklidnit i pozitivně naladit.

Kras kalibrační. Protože na podzim budou následovat nějaké exkurze, zahraniční výjezdy a vůbec, bylo potřeba vyzkoušet, jak jsem na tom s pupkem, s ohebností, s výdrží. A taky jak jsem po zimě šikovnej. Pro mou postavu je naprosto ideální kalibrační jeskyně Vintocká Dvojka. Je tu několik zajímavých úžin pro středně robustní postavu na hranici průleznosti. Asi pětice úžin nabízí naformátování postavy v různých polohách. Zatím jsem na tom dobře, nebylo potřeba téměř nikde moc vydechovat, ani hrudníkem nějak skály roztahovat. Všechna úzká místa jsou po letech tak dokonale vyhlazená, že se mi krásně protékalo. Jinak v jeskyni bylo poměrně mokro, bláto na dně chodby Ozvěny i ve Středních patrech. Co jsem takhle zkoumal u jeskyňářů jiných skupin, je mokro všude. Zřejmě pozůstatek deštivého léta.

Kras mystický. Následoval ještě jeden nedělní přesun na Harbechy, Rudice, Býčí skálu. Zapadající slunce přímo vykopávalo fotografa z auta. Přes Převážení přelétlo babí léto. Bílé mraky lemovaly azurovou oblohu a rozpraskaná kůra aleje švestek se vyhřívala na slunci. Každý tu najde svoje, i auta stojící u lomu Seč nepatřila houbařům, ale hledačům mystickych rudických pecek. Ale stačí ještě měsíc počkat. Na zoraných polích se někdy najdou také a kolikrát i lepší. Starou štolu v Býčině jsme dneska spíše jen symbolicky navštívili s Hadařem a příznvci skupiny Myotis. Pěkné místo, čas tu běží asi nějak jinak, že se někdy ani nechce domů.

- Trojlístky...

- Dobrej prales, ale v makru...

- Kdysi voňavé stráně Lipoveckého žlebu. Konvalinky se na podzim realizují podélně dvoubarevně.

- Hustý koberec nedává moc možností pro normální houby. Lesy rostou už na kulmu a na Plánivských přítocích.

- Obrovská vlna zalévá horní palubu Titaniku....