Kras jahodový

Bádací víkend začal pátečním přesunem přímo ze střechy secesní vily v Brně na Hlinkách nejkratší cestou na Býčí skálu. Ještě upatlán od zelené barvy vychutnávám nádheru zákrut Lesná - Útěchov, lesních silnic Útěchov - Adamov a dole proti proudu nejinak. Původně to měla být akce měřičská, takže jsem nejprve v Kostelíku vykalibroval Disto. Dlouho nejelo, zasloužilo si to. Po příjezdu měřičského týmu, Hadaře a dalších Býčinářů se prozměnu čekalo na východ exkurze od Srbáku, protože akce byla podmíněna zvednutím stavidla v kaňonech. Čas se krátil kecáním a taky opravou čerpadla. Za tmy a deště se pak šestimužně vyneslo k jeskyni Barová.

To bylo docela príma, protože v této jeskyni jsem dosud nebyl. Mezitím, co se zapojovala elektrika v 2. propasti a tým se převlíkal do slušivých neoprenových oblečků mi skupina umožnila prohlídnout si zbytek horního patra až k 5-té propasti. Mezitím jsem trochu pomohl s transportem čerpadla k přítokovému sifonu. To se pak dopravilo do Dómu ticha, zde proběhlo i mapování. Než namáčení jsem raději volil prohlídku zbytku jeskyně a nejvíc se mi líbila chodba  K homoli a nástup do První propasti s úžasnými rourovitými komíny ve stropě a chodby kolem vchodu. Dolů snad někdy příště a celou jeskyni určitě s foťákem.

Úplně náhodou jsem se dostal k ČS Krasu ročník 28., str. 59, kde Dušan Hypr popisuje jeskyni Barovou a hlavně její sedimenty. Ty jsou zde naplaveny do značné výše obrovských prostor. Jeskynní tunely zde se směle vyrovnají průměrem Amatérce, Výpustku i Býčí skale. Vzhledeh k dlouhodobě zahrazenému vývěru se na několik etap a poklesů formovla vývěrová delta Jedovnického a snad i Křtinského potoka. Zahrazení vývěru tu kupodivu nevytvořilo tlakové kanály směrem do strání, ale samostatnou etáž velkého kalibru. Ty úrovně tu jsou, kupříkladu Skalní zámek, nebo Hlinité síně. Nějaká podobná byla zvětšena na jeskyni Barovou. Kde se však napojují na Býčí skálu je mi záhadou. Akce skončila ve dvě v noci a přesun na sever.

V sobotu ráno bádání na osvědčené lokalitě. Dole byl instalován jubilejní 10-tý věnec a různá jiná technická vylepšení. Kupříkladu bezpečnostní rám na opření zvědavců a pracujících kolem šachty, ukotvení žebříků. Především došlo ke změření lokality a zmapování volné kaverny objevené minule. Mezitím se vytahovaly kbelíky. Prkna, přířezy a klády se spouštěly směrem opačným. Byl instalován taky velký rumpál pro vícemužnou obsluhu a tahání okovů. Pro jistotu taky malý jednoruční vrátek pro tahání kbelíků a představen byl také vrátek elektrický, ke kterému zatím chyběl generátor. Volnou a v krasu dosud nerealizovanou alternativou je vytahování autem - ráfkem kola bez gumy. Ale nejsme tak bohatá skupina.

Lesy v magickém čtyřúhelníku: Jedle - Velká dohoda a základna Tartarosu - Dominika, jsou narvány lesními jahodami. Ale jsou určitě i jinde. A stačí se jen ohnout a žrát. Sakra, jestlipak na sběr lesních plodů je potřeba povolení. Pobyt v zeleni uklidňuje, doporučil bych o pár lidem. Taková malá příprava na večer do Holštejna i na ráno ke snídani. Už ani na tu polívku nebývá čas a chuť.

HolštejnFest. Zastihli jsme jen poslední tři kapely, bádání bylo přednější. Těch pět předchozích se tu kymácelo od dvou hodin. Každá kapela má na produkci jednu hodinu vč. přípravy aparatury. Nicméně skupina Plum Dumplings s okouzlující zpěvačkou nás zaskočila songy co zněly jako Guáno Appels. Po nich náledovala v našich podmínkách naprosto nepředstavitelná skupina Clawed Forehead Kvartet smyčcových nástrojů s bicími, co hráli rock ve stylu Apokalyptiky. Úplně hustej neskutečnej zážitek. Hobling. Absolutní masakr. Tělo i duše vibrovala ještě následující den. Hlava nestačila vnímat. Následovala skupina starců Credence revival z Břeclavi. Věkový průměr kolem šedesátky, kteří dokázali nasadit důstojnou korunu Holštejnskému rockovému festiválku.

A v neděli jsme se zase sešli k prohlubování naší šachtice. Jeden dole s obrovským balvanem a palicí, druhý kousek nad v kaverně, která posloužila ke skládce. Nahoře s klikou a motorovkou stál třetí a na ten dento stačilo. Stejně bylo potřeba kavernu založit, aby se nezbortila v nejméně vhodnou chvíli, třeba před pokládkou skruží, nebo při betonáži. Na podobné komnaty asi nebudem dlouho čekat, mezi bloky propadá kámen zase někam dolů. Jedenáctý rám jsme už nezaložili, zůstali jsme na práci pouze tři a to je po tak dlouhém víkendu vždycky málo. Do příště to vydrží. Při pravidelném ukládání k spánku ve tři ráno bývá většinou výkon nedostačující. Už to není jak před třiceti roky....

- Dno šachty a jubilejní 10-tý věnec. Škrapy dole nejsou liťák, ale zatím obří blok a pod ním další trativod. Přesně naproti je vchod do kaverny.

- Kaverna z odstupu a z okýnka. Vpravo je děsně rozchrastaná, přesto však už konečně pevná skála.

- Pohled do šachty z kaverny. Blok nad hlavou má přes tři tuny a je skřípnutý mezi dva menší.

- Stěna pokračuje JZ-SV a necelý metr za příslušnou stěnu šachty.

- Strop zatím drží, všechno je opracováno vodou do neuvěřitelně krásných a drobných škrapů, co vypadají jako struhadlo.

- Detail stěn s devonskou mořskou faunou a budoucí brčko na výstupku.

- První mechanizace na povrchu...

- Holštejn Fest 2011, skupina Clawed Forehead. Absolutný masaker...