Kras po velké bouřce a malé povodni...

Bouřkové počasí mně pronásleduje i po návratu ze Slovinska. Ve středu v noci jsme si navzájem posílali vodu se sousedy, dělali jsme narychlo doma ochranné hráze a povodňové retardéry mezi záhonky a cvičili jsme v rychlosti demontáže kanálových poklopů. V krasu to nebylo o nic lepší a už jsem nějaký souhrn napsal na jeskyňáře.cz. Co se dělo navíc?

Pravidelné cvičení SZS, speleologické záchranné služby se mělo konat v Kolíbkách. Pro nedostatek účastníků skončilo u údržby materiálu a zachranných pomůcek v Rudici ve skladu záchranky. V sobotu (i neděli) projel severní částí krasu již 18, ročník bicyklovévo recesního závodu Tour de Kras. Nezáviděl jsem sobotní přejezd mezi Balcarkou a hospůdkou u Němců, nešlo nějak opustit polykarbonátový přístřešek na provozní budově jeskyně. Ostatně bufet je už otevřen, stejně jako jeskyň Balcarka, což využila i většina závodníků. Na průkazku ČSS jsem se podíval také. Kromě toho si vedoucí jeskyní Eva Hebelková pamatuje ještě písmomalířské aktivity mého táty, jež správu jeskyní také často zásoboval různými cedulemi a podobnými produkty, takže jsem ji klidně mohl nechat i doma.

Jeskyně Balcarka je čerstvě po rekonstrukci a jako každý nový projekt s drobnými nedostatky, jež zvolna vychytávají především elektrikáři. O to vlídnější je personál, průvodci a především dojmy z jeskyně. V jeskyni ubylo mnoho železa, stropní výztuže byly nahrazeny zdmi, zábradlí jen v nutných místech bylo nahraženo nerezovými profily. Kabeláž, která je vedená v podlaze je vyvedena jen v nejnutnějších místech a neruší tak pohled na speleotémy. Co mě okouzlilo nejvíce bylo nasvícení jeskyně. Architekt, který to vymýšlel by si zasloužil vyznamenání, protože takto jeskyně dostala úplně jiné a plastické rozměry. Nejlépe se podařil Fochův dóm (Velký dóm), který je osvětlen bodovými halogeny, světla jsou umístěna i vysoko v komínech, poměrně vzdálených místech a hlavně jako taková nejsou vidět. Opravdu úžasná a neobyčejně zdařilá instalace. Doprovodná hudba, která pak hraje do zběsilého blikání světel v dómu dojem už tolik nekazí. Z jeskyně se vychází spodním vchodem přes takzvané muzeum, kde jsou také antropologické i paleontologické artefakty, pravěká lovka a lovec a časem přibudou i medvědi.

Měli jsme na základně a v sobotu nějaké hosty a geology.  Změna počasí se dala očekávat po velmi teplé noci a dusnu, jež prosvěžila pouze půlnoční koupačka v Šosůveckém lomu. Návštěvu Lopače v sobotu jsme neprovedli vzhledem k očekávanému dešti odpoledne. Místo toho jsme zalezli do Vintocké dvojky. Až po všech kalibračních úžinách nad chodbou Souběžnou jsme museli vycouvat, zbylo tu od středy jen asi 8m vody. Naposled jsem tímto opačným směrem lezl asi před dvaceti roky, kdy jme měli trochu jiné tělesné proporce, ale zvládli jsme to. Druhý sestup byl do Vintocké, kdy v Ústřední propasti bylo vody obdobně. Zbytek skupiny se pokusil i bádat, ale všude je úděsné mokro, hlavně v Liščí jeskyni. Protože opět přetéká Krasovský ponor, část vody byla přesměrována do horního ponoru k Šamalíkovým jeskyním.

V Ostrově u Macochy se konaly hody a jiné oslavy k 660. výročí založení obce. Kromě pouťových atrakcí a velkého návalu domácích i přespolních se ještě večer konala v kulturáku zábava. Rána potom bývaji i neveselá. V neděli konečně hezky, většina členů se rozjela po povrchových exkurzích, eventuelně za prací. Zvládl jsem oboje, nejlépe dopadl žlíbek Peklo, kde jsem udělal po povodni docela dost fotek.

Fotografie z nových objevů v Okrouhlíku od Mezona. Sloup, pět let od zkázy obce - Blanenský denník. Uvízlí turistí na Punkevních jeskyních.