Je konec prázdnin a teploty dosáhly konečně letních hodnot. Trvaly přesně týden a děti v táborech mohly odložit pletené čepice a gumáky. Na zahradě mi samou radostí padají podzimní jablka které lze s přehledem sklízet, stejně jako jiné typicky podzimní plodiny. V krasu za chatou vyrašily první václavky. Vypadá to po mokrém létě na brutálně suchý podzim, v němž se jako tajuplné pokladnice otevírají dlouhodobě zaplavené sifony našich jeskyní. Jen bystrému a vytrvalému člověku bude umožněno do nich nahlédnout...
Hlavní víkendové práce skupiny Tartaros se točily kolem dvou současných pracovišť - Lopače a závrtu. V Lopači byly prováděny další technické práce umožňující pokračování za koncový sifon v pravděpodobném JZ směru. Z lokality byly také vytransportovány některé přebytečné hadice a nářadí, které se už nebude používat. Do ostatních jeskyní, například Ostrovských Vintok byla provedena exkurze pro naše hosty. Vyklízecí práce pokračovaly i v neděli, zapojili se do ní přátelé z Prahy, Karlových var a Soběslavi.
Závrt si vyžádal malou pauzu k pořádnému vytvrdnutí betonového povalu, do kterého je již zapuštěna první půlskruž. Přesto jsme tu v sobotu uklízeli také, na světlo denní se dostal předposlední 17-tý věnec s výdřevou. Přesunuty byly také žebříky do rohu šachty, aby nezavazely při spouštění skruží. Postupně se budou demontovat, nebo uřezávat. Všechno bylo několikrát přeměřeno a odzkoušeno, aby spouštění probíhalo hladce. Nemělo smysl se pouštět do dalších prací a spouštění, stejně jsme dnes, v den památný a vzpomínkový museli odejít dříve.
Vzpomínka na jeskyňáře začala u jeskyně 13c. Hlavní díl organizace a starostlivosti na sebe bere Plánivský Kocour, Plániváci. Před významnou událostí vysekali křovinořezem malý plácek pod vstupní skruží do jeskyně, stejně tak jako trávu na louce, aby se nepodupala. (Žistén mi poslal opravu, zahradníka dělal Beny). U pamětních desek se rozsvítily dvě karbidky, zahrál fragment skupiny Karabina. Číča a Pedro. Pěvecky se přidali další ší členové T.O. Karabina a Kocour přednesl slavnostní řeč. Minutou ticha se uctila památka všech tragicky zesnulých kamarádů v jeskyních Moravského krasu.
Kdo pak chtěl, moh dát procházku ještě na Simonův vrch k jeskyni Stará Amatérka. Překrásný závrt na kopci, překlenut uprostřed skalním mostem je v krasu ojedinělý a po geologické stránce unikátní. V pozdní odpoledne upadal do šera díky studené vlně a černým mrakům, které planiny pomalu přikrývaly od severozápadu. Trosky brány se stříškou a betonovým rámem ve skalní stěně, porostlé bujným mechem připomínají vstup do zakázaného podzemí. Jsou osvíceny blikavým plamínkem karbidky, který průvan natáčí do všech možných tvarů. Jako z filmu o magickém prstenu čekají na vstupní heslo, aby se mohly zhmotnit a pomalu se skřípěním otevřít. S pavučinami ve vousech a v neskrývaném napětím můžeme vstoupit, známe-li tu důležitou formuli. Místa, kam jsme se zatím nedostali, ti na které jsme dnes vzpomínali si už dávno prohlédli.
S přibývající nejistotou suchých bot a letních triček, ve kterých začala být ukrutná zima se žíznivou rychlostí přesunul každý kam potřeboval. Na večeři, pro oblečení, na pivo k Němcům. Nebo na kus řeči. Večer je takový zvláštní, člověk občas řekne i to, co si normálně nechává pro sebe. Více takových večerů. Pro vyjasnění situace a mezijeskyňářských vztahů jsou nenahraditelné. O deváté jsme se sešli v lomu Velká dohoda na slavnostním ohni. Až pozdě večer dorazil slibovaný déšť. Mohli jsme se ukrýt pod kolektivní plachtu dřevěného báru, nebo se průběžně vysušovat v blízkosti plamenů.
V neděli na závrtě slavnostní spuštění a obsypání první skruže. Pozvolna a po kousíčkách srovnáváme terén do původní podoby. Hlína jde kopat poměrně dpbře i když je místy hodně ztvrdlá a udupaná. I na závrt chodí hosté, někteří dovnitř s cajky, jiní se jen tak mrknout, jak práce probíhají. Podle možností se zapojují, jak je potřeba. Nebo jen tak jdou kolem na jiné lokality. V neděli sem zbloudili jeskyňáři z Býčí skály, Dagmary. Propast po odborné stránce zhodnotil i Pavel Kalenda.
Nedělní odpoleledne jsem zakončil pracovní - mapovací exkurzí v Býčí skále - Staré štole. O průnik do volných prostor se tu skupina Býčí skála pokouší hodně usilovně a dlouho, jak se lze dočíst ve zprávách Hadaře na jeskyňáři.cz. S Milanem jsme také postupy ZO 6-01 zmapovali, protože Speleoklub má zrovna nefunkční Disto. Jsou pěkné, takové dynamické. Ujíždějící štěrky z neznámého komína posunují i nás a vydávají pod námi zajímavé zvuky. Je potřeba vždy zaujmout pevnou posici a jasné stanovisko. Nejlépe u nějaké stěny. Do polygonu jsme zapojili i sousední Škaredý komín. Pěkná puklina a pokračování hlavní tektoniky, kam se mi podařilo vylézt toliko do poloviny. Kdyby náhodou oba objekty spolu komunikovaly.
Do postele jsem se dostal v neděli hodně pozdě večer a mohl si přehrát tento, hustými zážitky nabitý víkend a vložit jej na stránky. Tentokrát opět bez fotografií. Viděl jsem, že na vzpomínce i u ohně fotili jiní a v jeskyni zas moc nového není. Něčí fotky budou. Když se pracuje, foťák většinou překáží.