Kursy speleologie

Autor textu Bohuslav Koutecký.

Vážení přátelé,

můj pohled na problematiku komerčních exkurzí v Moravském krasu vychází z dlouholeté aktivní činnosti zde (44 let) a částečně ze zkušeností odjinud. Jde o mé osobní názory, netvrdím, že jsou vždy správné a obecně přijatelné, avšak na základě všeho předešlého jsem k nim dospěl a nyní je předkládám k úvaze a k diskusi. 

Především: Nazývejme věci pravými jmény. KURZ SPELEOLOGIE za jedno odpoledne je nesmysl, speleologem se stává člověk po několika letech činnosti, toto jsou   e x k u r z e , byť mohou být třeba i dobře a odborně vedené. Kromě toho si myslím, že není zapotřebí provádět nějaký masový nábor do ČSS. Každý, kdo z vlastního podnětu má skutečný zájem o jeskyně, si najde kontakt s některou skupinou a začne zde pracovat. Takovým lidem je nutno vyjít vstříc, získávat však členy cíleným náborem pomocí takovýchto „kurzů“ považuji za zbytečné.

Exkurze znamenají pro jeskyni vždy riziko devastace. Proto je na prvním místě nutné odlišit, v které jeskyni volný pohyb osob příliš nevadí a kde je naopak nepřípustný, důležitým kritériem je i počet osob ve skupině. Pokud se výprava bude pohybovat v jeskyni typu Lidomorna a průvodce dohlédne na to, aby zde nezůstávaly odpadky, vážné riziko poškození nehrozí. Naopak, v lokalitě typu Alabastr je bezpodmínečně nutné omezit pohyb na naprosté minimum, neboť i pouhé nechtěné uklouznutí zde způsobí nenapravitelné škody. A pokud někdo veřejně napíše, že ve Staré Amatérské jeskyni lze komerční exkurze provozovat, neboť (cituji)  „zde není co zničit“, řekl tím o sobě mnohem víc, než chtěl.

Považuji za dobré a potřebné vyhovět přirozeně vzniklé poptávce po exkurzích pro některé nejeskyňáře. Prováděl jsem v jeskyních kromě svých blízkých přátel i lidi, kteří neměli se speleologií nic společného, od skautů a botaniků přes lékaře až po astrofyziky. Vždy však šlo o lidi, kteří sem šli za poznáním tajemného a pro ně nedostupného světa jeskyní a svůj skutečný zájem projevili i tím, že bez výhrad respektovali všechna naše pravidla ochrany jeskyní a bezpečnosti a ochotně se přizpůsobili našim časovým možnostem. Tito opravdoví zájemci požádají o exkurzi ze své vlastní iniciativy (nikoliv na základě podbízivých inzerátů) a pokud jim umožníme vstup buď formou účasti na pracovní akci nebo při nějakém dni otevřených dveří, darujeme jim krásný a hluboký zážitek, na který budou ještě mnoho let vzpomínat.

Za naprosto nežádoucí však považuji provádění lidí, kteří přijdou jen na základě inzerované nabídky na bombastický zážitek. V drtivé většině případů půjde o osoby bez hlubšího zájmu o věc, v jeskyni hledají jen povyražení a případně požadují se vyfotit před útvarem, který je někde v nějakém kalendáři, aby se s tím pak mohli pochlubit. Svého průvodce nepovažují za partnera, ale za slouhu, kterého si zaplatili a který je proto povinen jejich přání plnit. Nechtějí být obtěžováni nějakými pokyny o ochraně jeskyně a bezpečnosti, přišli se sem vydovádět, nikoliv poznávat.

V diskusích se často objevuje názor, že každá exkurze pro nejeskyňáře je vlastně komerční, neboť je na principu „něco za něco“. Dovolím si s tím důrazně nesouhlasit.

Dny otevřených dveří v takové formě, v jaké byly v srpnu 2009 u příležitosti 50. výročí vzniku Plánivské skupiny (Piková dáma, Spirálka, Stará Amatérská jeskyně) nebo v říjnu (Nová Amatérská jeskyně) nemohou být považovány za komerční exkurze, přestože zde návštěvníci platili dobrovolné vstupné. Cílem zde bylo umožnit různým zájemcům z řad veřejnosti vidět na vlastní oči významné jeskyně, které jsou jinak přístupné jen speleologům v rámci jejich činnosti, nikoliv finanční zisk, tyto akce ani nemohou být výdělečné.Vybrané peníze byly použity výhradně pro speleologickou činnost jeskyňářské organizace, která exkurze zajišťovala. Všichni, kteří se na této akci podíleli, pracovali dobrovolně a bez jakékoliv finanční odměny.

Stejně tak nelze považovat za komerční exkurzi provedení kolegů z jiné jeskyňářské skupiny nebo brigádníků, kteří pomohli při transportu materiálu nebo jiné práci v jeskyni. Ani případná odměna ve formě flašky nebo večeře v hospodě z toho komerci neudělá, neboť to zdaleka nedosahuje hodnoty vloženého času a námahy ze strany pořadatele. Cílem takové exkurze je poznávání a dobré společenské vztahy, v žádném případě zde nejde o vytváření zisku. Navíc se jedná o akce občasné, drtivá většina jeskyňářů raději věnuje svůj vzácný volný čas průzkumu a výzkumu jeskyní a nemá zájem neustále provádět exkurze.

Komerční exkurze je taková, která je vedena za účelem tvorby zisku, který musí být pochopitelně větší, než vynaložené náklady a musí být schopen organizátora uživit. Jeskyně jsou zde prostředkem k podnikatelské činnosti a zájmem podnikatele je provedení co největšího počtu platících návštěvníků. Zisk je pak použit pro osobní potřeby podnikatele.

V tom vidím zcela zásadní rozdíl: pokud vybrané peníze proudí do soukromých kapes, jde o čistě komerční činnost.

Masové komerční exkurze představují nesrovnatelně vyšší riziko poškození jeskyně. Při  větším počtu klientů již průvodce není schopen je uhlídat, pro firmu není efektivní mít na každé 4 návštěvníky jednoho průvodce. Placenou exkurzi si velmi pravděpodobně objednají i

lidé zcela jinak zaměření, než jeskyňáři a jim duševně podobní lidé, kteří mají kladný vztah k přírodě, sami ctí nutnost její ochrany a pokyny průvodce bez výhrad dodrží. Inzeráty přímo nabízejí „adrenalinové zážitky“ a „odreagování v atraktivním prostředí“ a jsou zaměřeny na bohatou klientelu, která žije s přesvědčením, že vše lze koupit. Tito lidé chápou jeskyni jako hřiště, které si zaplatili za účelem se zde podle svého vyřádit, je to pro ně něco takového, jako paintball nebo jiná hra. A průvodce, který si musí v zájmu své živnosti získat u bohatých zákazníků oblibu, nemůže své hosty příliš omezovat, musí se stát alespoň částečně jejich spojencem a občas povolit i něco, co ostatní nesmí. Navíc nemůže mít celou výpravu stále pod kontrolou a zajistit, aby si některý z účastníků tajně neulomil nějaký suvenýr. Z důvodu ochrany jeskyně proto považuji  takto pojaté komerční exkurze za zcela nepřípustné.

Za komerční činnost je nutno považovat i provádění turistů provozované v Rudickém propadání. Zároveň však musíme vzít v úvahu i skutečnosti, které tuto činnost od běžné komerce odlišují. Jeskyňářská skupina zde provozuje exkurze na lokalitě, kde po mnoho desítek let a po několik generací nepřetržitě pracuje, jeskyně objevila a udržuje. Osoby, které exkurze vedou, jsou místní jeskyňáři, kteří mohou návštěvníkům podat autentický výklad na základě své dlouholeté činnosti v této jeskyni a určitě by nedopustili její poškozování. Exkurze probíhají v řečišti, kde nebezpečí poškození jeskyně je malé, do jiných částí jeskyně tyto akce nesměřují. Z vybraných peněz se hradí nejen odměna průvodcům, ale i vylepšování technického zabezpečení exkurzní trasy.

Nadvláda komerce dokáže otrávit jakoukoliv činnost, příkladů je všude dostatek. Pryč jsou někdejší doby nadšeného dobývání Mt. Everestu, kdy šlo především o sport, krásu hor a přátelství. Dnes si lze zaplatit komerční výstup, kdy vás za příslušnou sumu vytáhnou nosiči na vrchol se vším komfortem, i když budete třeba jednonohý. Z toho důvodu se sportovně ladění lezci klasickému výstupu na tuto horu dnes vyhýbají. Chceme něco takového docílit i v Moravském krasu?

Nezodpovězenou otázkou je také řešení případného úrazu při komerčním provádění. Jako soudní znalec v oboru „bezpečnost práce při činnostech prováděných pomocí lanové techniky“ se občas dostávám k vyšetřování takových případů policií a následně soudem (naposledy minulý týden) a dobře vím, jak dokonale dokáží právníci poškozených osob (a ještě více pojišťoven) nacházet v předpisech skulinky pro nás neviditelné a obratně jich využít.

A je jasné, že v případě vážného nebo smrtelného úrazu nepůjde o částky malé, navíc může být pořadatel akce nebo průvodce snadno obviněn z trestného činu „ublížení na zdraví z nedbalosti“.

Důvodem uzavření jeskyní je na prvním místě ochrana jeskyně před poškozováním. Každý normálně uvažující jeskyňář ví, že ochrana přírody není výmysl nějakých hloupých úředníků, ale nutnost, bez níž by komerčně se chovající jedinci bezohledně vše proměnili na peníze, které pak zas rychle rozhází. Pokud by zde příroda nebyla státem chráněná již od dob Masarykovy první republiky, dávno by ve žlebech stály cementárny a kras by byl nenávratně zdevastován jen proto, aby pár mazaných podnikavců mohlo hýřit v luxusních šantánech po celém světě. Je především v našem zájmu si uchovat jeskyně tak, jak jsme je objevili a v žádném případě nedopustit jejich devastaci, a to i kdyby nám to zákon nenařizoval.

 Dnešní podnikavci rádi razí heslo:CO NENÍ ZAKÁZÁNO, JE DOVOLENO.

Já naproti tomu říkám: NE  VŠE, CO ZÁKON VÝSLOVNĚ NEZAKAZUJE, JE SLUŠNÉ A PŘIJATELNÉ. A v tomto duchu vidím i jeskyně a jejich ochranu. Bohužel, žijeme v době, kde není hanbou neplatit dluhy, kde i policisté kradou, soudci a vrcholní politici nestydatě lžou a ke získání vysokoškolských titulů stačí místo pětiletého obtížného studia úplatek a tři měsíce. Celá společnost je zdevastovaná dřívějším režimem a pro nápravu tohoto neutěšeného stavu se bohužel téměř nic nedělá, spíše se to vlivem špatného pojetí svobody ještě zhoršuje. To však neznamená, že se tomu máme také poddávat. Zejména v případě jeskyní nesmíme nemorálně komerčním trendům ustupovat, ale naopak dát svůj nesouhlas najevo. Speleologie má, stejně jako všechno v lidském životě, i svůj duchovní rozměr, který je nesmírně důležitý. Nelze se jen schovávat za zákony a umělá pravidla, nemateriální stránka nemorálnosti bude vždy viditelná a důležité jsou především zákony nepsané. Pokud se například nějaká dívka někde na večírku či oslavě seznámí se sympatickým protějškem a skončí s ním v posteli, každý se tomu jen lehce usměje. Pokud ovšem dotyčná přijde do téže společnosti s cílem ulovit zákazníka a poskytuje sex za peníze, bude okolím hodnocena výrazně záporně, přestože skutková podstata je stejná a žádný psaný zákon neporušila. Stejně tak v jeskyních považuji za potřebné ctít důstojnost tohoto úžasného prostředí. Stejná úcta jako chrámům lidským patří i těmto chrámům přírodním, které vznikly miliony let před námi a budou zde i dávno po nás. V monumentálních prostorách gotické katedrály lze kromě obřadů, svateb, pohřbů, křtin, promocí a pod. pořádat také koncerty, výstavy umění a podobné akce, ale určitě ne marihuanovou technopárty nebo vietnamské tržiště s trpaslíky, byť by někdo argumentoval tím, že to bude výdělečné. Nenechme si proto sílícím tlakem komerce zasáhnout speleologii a naše jeskyně. Čím dál, tím více jsem přesvědčen, že duchovní stránky lidského života jsou stejně důležité, jako ty materiální.

Kocour

Poznámky webmistra: K výše uvedenému mám jednu poznámku a dvě doplnění. I když je autor na půl úvazku zaměstnancem správy CKOMK, jedná se o jeho osobní názor, nikoliv stanovisko správy CHKOMK. Jako doplnění jsem vložil certifikát o absolvování KURSU SPELEOLOGIE. Jak tentýž kurs byl pojat Českým Speleologickým klubem pro zemi Moravsko-Slezskou v Brně, v roce 1948 pod vedením Antonína Bočka...Zjevný rozdíl mezi oběma kursy nechť si každý uvědomí sám. Kdo chce být v obraze, jak to vypadá se současnými speleologickými kurzy, stačí zadat toto heslo do googlu (3980 odkazů).