Lehké zabádání na závrtě
Oba poslední víkendy byly poznamenány prací na současné hlavní lokalitě Tartarosu. Moje účast posledně byla spíše symbolická, sobotní den jsem strávil v továrně pod střechou. S myšlenkami v krasu se pracovalo celkem dobře. Někteří členové skupiny Tartaros bádali i v týdnu, skupina měla také malý jeskyňářský týden. Na závrtě se budoval poval a šalování (Kuba a Lukáš) pod budoucí betonovou desku, a taky se lépe podšprajcoval velký kámen nad propastí. Přes týden betonování pěkně vytvrdlo, mohlo se poohlédnout, co je vlastně dole.
Dole jsme začali měřením přítomnosti kysličníku uhličitého. Nějaké to procento zde je, zatím množství zcela bezpečné, asi tolik co v sodovce. Průvan asi minimální a vzhledem k labilnímu a studenému počasi venku tu ani dnes očekáván nebyl. Každpádně je dole velká zima, a ani po celoodpoledním přemísťování kamenů se propast, ani sonda nezadýchala, ani nezapařila. Pořízeny byly také první fotky, aby byl zdokumentován původní stav a charakter dna. Orientačně byly zaměřeny hlavní směry propasti, puklin a potenciálního pokračování.
Dalším počinem bylo umístní další traverzy, která bude držet obrblok a bude se možná hodit zároveň i na ukotvení prvního žebříku. Venku se pracovalo rovněž, na lokalitě byl velký úklid, pálení přebytečného a použitého dřeva. Vysbírány kameny na louce, protože všechny poputují zpět do šachty za skruže. Prostě aby se mohla louka už příští rok zase kosit a neodlétávaly úlomky od žací lišty. V podstatě jsme odvezli i hlavní těžební nářadí a elektrický vrátek. Zůstala provizorní plachta, aby dolů moc nepršelo a taky ruční vrátek na spouštění skruži. Letošní léto asi nejdůležitější součást vybavení pracoviště.
Orientačně jsme dole v propasti provedli sondu. Jak už jsem zmiňoval, v klenbě severním směrem, do níž se svažovalo dno a veškerá suť na dně. Pokračování úplně logické, hledáme pokračování a odtok dále. Bohužel horizontální pokračování se zatím nepotvrdilo, klenba se změnila v šikmo klesající chodbu, pod úhlem asi 45° a má tendenci klesat stále prudčeji. Dále se strop jeví spíš jako příčná puklina SV směrem. Dno je vyplněno propranými bloky, sutí. Stále jsou zde uhlíky a malé úlomky cihel, kosti, velmi výrazně se zvýšil podíl i velikost neopracovaných a úplně rezavých kvarcitů. Pod námi je vidět jedna pevná stěna, druhou tvoří velké bloky a kámen padá dolů asi 4m, z toho je vidět jen asi 2m v trhlině široké 10-20 cm, dlouhé 2 metry. Bláto a uhlíky jsou místy i na stěnách, sediment má vodorovné rýhy, jak voda po zaplavení pomalu odtékala.
Jinak zatím pohoda, možná se bude časem pažit jen jedna stěna a jakmile příkrý sklon povolí, chodba se může otevřít do volného. Přítomný kysličník nemusí být projevem ucpání, nebo nevětrání lokality, ale je zřejmě typickým produktem zdejšího podzemí pod planinou. Nachází se prakticky všude v této části Ostrovsko-macošské plošiny. I díky němu možná více korodují lehké kovy, jako například v nedaleké Srnčí jeskyni. V neděli už jen nějaké drobné technické - svařečské (Střelda) práce na Manželském závrtě a v Ostrovských Vintokách. V obou případech šlo o zabezpečení vchodu a vstupu do jeskyně. Na závrtě už jen kontrola a poslední úpravy před betonováním.
Tak si pěkně a zvolna stoupám šachtou. Nikam nespěchám, postojím na každem druhém věnci a neustále se rozhlížím. Dobrá práce se má dobře zhodnotit. Skupina Tartaros si mákla. Takové to pokochání, rozloučení z šachtou a výdřevou. Za chvíli tady vyrostou skruže, nebudou vidět ty dutiny, opracované kameny, některé s facetkami, jiné s břitovitými škrapami. Budou zakryty volné trativody, které nás spolehlivě dovedly až k volné propasti. Sedimenty mladé z polí, staré a rudé ve štěrbinách zvětralých bloků a prastaré metaformované pískovce z dalekého předpolí. Náznaky jícnu, jak pomale nastupoval a nenápadně se projevoval bloky a odloučenými lavicemi. I to jak jsme se pěkně trefili do jeho koutu. To všechno je dobré si zapamatovat, vrýt do paměti, propříště. Bude se to příště opakovat tak nějak podobně. Je dobré to znát.
- Kotvení dalšího ocelového profilu na zafixování obrovské visící skály nad první postupovou propastí. Hlavní konzole je dole zespodu pod blokem a není vidět.
- Vytvoření kotevního jištění pro sestup do propasti po laně. Až tu budou žebříky, budou se stejně stavět odspodu.
- Propast odspodu, pohled ze dna. Délka 8m, šířka do dvou metrů, hloubka necelých dvacet. Na stěnách velmi krásné korozní tvary, včetně hlubokého korozního zářezu na fotce uprostřed. Jirka Gregor svítí někde v ústí na nástupu.
- Klenba, co nás úplně zmátla, sem je vyspádováno dno. Zatím se bájný a hypotetický horizont nekoná, snad o něco níže.
- Nakonec to končí jako chodba, co se svažuje prudce dolů. Volné trativody však nejsou pod stropem, ale ve dně, při stěně a pouze směrem kolmo dolů.
- Proprané bloky, obsah výplní je prakticky totožný jako ve vstupní šachtě.