Lezecké dny Mojtín 2013

Tento víkend jsme absolvovali výjezd do Mojtínského krasu a na Lezecké dny, které tradičně pořádá Jaskyniarsky klub Dubnica nad Váhom. Místo se nalézá v samotném centru Strážovských vrchů s přístupem od Beluše. Lezecký a výukový program netradičně Horská služba. Kromě doktora Skály jsme zde všichni byli poprvé, to znamená rovnýma nohama doprostřed velmi zajímavé a všestranné akce. Odjezd z Brna po různých peripetiích zaviněných z mé strany se protáhl až na 19-tou hodinu večerní. Oficiální začátek byl někdy v poledne, kdy jeskyňáři připravili místo, vykosili trávu, dovezli lezecký materiál. Na spodní stanici lanovky Javorina se uskutečnil chlastací a seznamovací večer, který pokračoval ještě na základně místních jeskyňářů. Ještě nepršelo, ale dle předpovědí měl být víkend v tomto směru úplně zabitý.

Potom propršelo do sobotního rána, nikdo nespěchal, Lezecké dny začaly velmi zvolna, neformálně. Nejprve se zachraňovala - vyprošťovala auta, které řidiči neprozřetelně nachali dole u stanice. Potom se do konstrukce stanice uvázala nějaká lana a individuálně zájemci trénovali a pilovali techniku. Každému lezci se individuálně věnoval minimálně jeden člen HS. Průběžně a s mezinárodní účastí byl od rána vytvářen také speciální kotlíkový gulášek. Čím bylo méně účastníků, kteří nepřijeli krs počasí, tím úměrně rostl počet a velikost porcí a chutný produkt byl dojídán ještě v neděli.

Po poledni se na trenažéru přešlo na složitější úkony, například lezení přes uzly, záchrana z lana ve všech polohách a různými metodami, s podporou kladky, nebo jen tak. Do toho padaly průběžně chlístance vody a citelně se ochladilo. Pozdě odpoledne byli ještě zabalování cvičící cvičně do nosítek a různě poponášeni. Důvod jediný, vyzkoušet si nepohodlný transport na vlastní kůži, což může být přínosné taky. To jsem už vyrazil na procházku do kopců, mlhy, na vrch Javorina 950 m.n.m. Obešel jsem jej, pár skalek s náznaky jeskyní. Fotit se moc nedalo, vůbec celou akci se nedařílo, aby nebylo vidět to mlíko. Ale zkrasovělý kopec moc není, možná v zimě se mrknout po průvanech. Dole pak kousek výlet ke Svoradově jeskyni, což je jen převis a poutnické, dosud nepomalované místo.

Večer proběhla oslava 50. let založení Jaskyniarského klubu Dubnica nad Váhom, k tomu dortíky, borovičky i jiné chuťově zajímavé destiláty. Degustovala se i vína, domácí značky všeho. Gurmáni si užili nad gulášem i různými zákusky. Večer byl vůbec velkolepý. Sousední skupina Strážovské vrchy v čele s predsedom Bohušom zazpívala (přednesla) kvantum skutečně jeskyňářských písní. Na to jsem čuměl, protože písně o sedimentech, krápnících, nebo lezení v česku vůbec nemáme. Dál fungovala diskotéka, po neustálém rosení ozajstná palubovka skýtala možnost excelentních ekvilibristických pohybů, včetně zátěžových zkoušek. Repertoár poslouchatelný, ozajstný iniciační půlnoční striptýz humorný, nálada výborná, skvěle se plánovalo i vzpomínalo.

Další propršená noc, nicméně stany zůstaly suché, strávili jsme ji v prostorách lanovky. V neděli jsme částečně uklidili a sestoupili do Mojtína. Kolegové pro nás připravili jeskyni Mojtínská Májová priepasť. Protože se museli věnovat úklidu a zakončení podniku, šli jsme dovnitř sami. Propast je nyní 105 metrů hluboká, dole je 700m chodeb vedoucích k nízkému odtokovému a neprůleznému systému. Vchod je bývalý propad v louce, nyní zajištěný betonovou čepicí a skružemi. Pak je propast 30m vystrojená železnými stupačkami. Následují ladné meandry s dobrým lezením a lehkou orientací. Při prolongaci byla neustále sledována drobná vodoteč a po pár proražených úžinách se dostaneme do větších prostor. Ty jsou bohatě a vemi krásně vyšperkovány čirou a sněhobílou výzdobou, brčka, unikátní záclony, sintrové polevy v jinak řícených partiích. Dómem sestoupíme dalších 30m a dostaneme se na erozní úrověň. Zde se dá potůčkem plazit tolik metrů, kolik kdo snese a na konec se dostal jediný Jéňa.

Nicméně i tu je výzdoba, plazivky ve vodě, volné kaverny, jež posloužili jako postupové deponie vytěženého materiálu. Celkově mě jeskyně hodně překvalila, nečekal jsem to zde. Postupy si vyžádaly nezměrného úsilí a jistě i mnoho odpracovaných hodin, nejen při prolongaci, ale i při zabezpečení vchodu. Prostě fakt dobrý, jeskyně je středně náročná a stojí určitě za shlédnutí. Odpoledne po posilnění posledním guláškem jsme se rozloučili a odjeli domů.

Naše akce byla silně nadskupinová, zúčastnili se:

Igor Harna alias Doktor Skála (ZO 6-12 Speleoklub Brno).

Zuzka Minaříková (ZO 6-01 Býčí skála).

Jan Pavka alias Jééňa (ZO 6-19 Plánivy).

Franci Musil (ZO 6-16 Tartaros).

Fotografie z akce má Igor Harna na Rajčeti,

francimus rovněž na rajčátku včetně fotek z jeskyně.

Jaskyniarský klub Dubnica nad Váhom, kde fotky budou určitě zveřejněny také.

- Vstupní propast upravená jako via-ferrata. Má to výhodu, že může sestupovat několik účastníků zárověň. Propast byla údajně částečně volná, částečně kopaná, dole je splavená suť včetně střepů a cihel, takže to jako propad - požírač muselo fungovat dlouho.

- Vchod do lokality připomíná nevzhledný kanál se specielním zamykáním. Normálně bych tu jeskyni vůbec nepředpokládal.