Lopač - opět na vodní hladině, aneb Tajemství pod střechami 2.

Listopadové počasí nenechává nás v klidu. Jako správní a doživotně zajištění živnostníci bedlivě sledujeme radarová data a předpovědi počasí. Na střechu v Kuřimi se pak vrháme jak supi, když vlhkost a barometrický tlak jsou na ústupu. Střechy jsou v poledne dokonce bez jinovatky a o čtyři hodiny později i bez světla. V případě, že je to betonová krytina na celý život, koberce mechů na ní vysychají i několik dní. Z jedné takové jsem odjel do krasu v pátek.

Už od středy však na Lopači působili jeskyňáři z více skupin a hosté. Nejvíce práce odvedli kamarádi z Kladenské vodní záchranky, kteří od posledního měření minulou neděli klesli v propástce chodby nad koncovým sifonem téměř o čtyři metry. Postupně se sjížděli hosté - Dambořáci, Žďáráci, Laco a další. Sobotní večer měl být vyhražen jedněm narozeninám.

Brzo ráno v sobotu bylo na čelbu dopraveno opravené čerpadlo. Tohle má větší sílu i otvory v sacím koši, pobere větší kameny. Během dne se zde vystřídaly dvě pracovní skupiny, které propástku prohloubily na hodnotu 5,5m (od středy). Ve dně je na puklině SV-JZ, vytvořena průlezná zasedimentovaná chodbička, která meandruje a byla odkryta JZ směrem na 2,3m. Na opačnou stranu je výklenek, jež bude pravděpodobně pokračovat horizontálně také. Po vypnutí čerpadla a vytečení hadic se do druhého dne (neděle) srovnala voda do určité úrovně, která podle pozdějšího měření vykazuje velmi podobnou výšku jako hladina v sifonu. Nesrovnalosti jsou pravděpodobně zaviněny chybou klasického měření v těsných přístupových chodbách.

Je velmi pravděpodobné, že vodorovná chodba, která by zde neměla jinak logický smysl, je geneticky na puklině rozšířena rozkolísanou hladinou na koncovém sifonu. Vše je vyplněno poměrně vytřítěnými štěrky a písky, jež dokazují blízkost vodního toku. Problém je kde bude ta volná hladina. Po této vícedenní akci nastoupal odtokový sifon velmi výrazně a to o 80cm. Hladina se sleduje každou akci.

Tajemství pod střechami 2.

V sobotu jsme měli taky domluvenou brigádu na střeše. Malou přátelskou výpomoc, původně tříhodinovou, která se protáhla až do tmy. Je dobré udržovat vazby na obyvatele Ostrova u Macochy a dobré vztahy s nimi. V praxi a později to může být velmi dobré a solidní zázemí pro další výzkum. Absolon, Kříž, Šamalík ani Ryšavý se bez nich také nikdy neobešli. Na horním konci Ostrova, nad Panskou skálou býval kdysi hospodářský dvůr. Později tu vyrostla i budova, která se stala sýpkou v panství hraběte Salma. Rolníci kdysi určitě neměli čas se kochat přírodními scenériemi, protože místo je dnes jako vyvolené pro vznešené vily s vyhlídkovými terasami.

S pocitem ptáků sedíme na odvrácené straně hřebene a podáváme zvětralé tašky na dostupnou stranu. Plníme vlečku starými bobrovkami, které s tříštěním dopadají z druhého patra budovy. Lidský had rukou a těl je posunuje, pod námi je Císařská, mokřad před Estavelou i Slepičárna Plániváků. Ještě výše je věžička, vlastně symbol Panské skály a jejího dvoru, ve které byl kdysi ukryt prostý pohon korečkového dopravníku zrní do posledního patra. A jak tak přesunuji, jsou mi podezřelé některé tašky. Byly totiž popsané. Ne každá, ale každá dvoustá, možná pětistá. Na tom by nebylo nic divného, i dnes mají tašky nápisy. Pěkně zevnitř, aby byla fabrika hezky zviditelněná. Tyhle vzkazy však byly vyryté do formy někdy na konci 19. století z venkovní strany. Romantické vzdechy neznámých cihlářů - taškářů byly určeny pouze pro ptáky, motýly, eventuelně k přečtení pánbíčkovi. Prostřednictvím zručných upatlaných rukou shlížely už k Wanklovi, Absolonovi i Šamalíkovi, kteří pod Panskou skalou projížděli za svými výzkumy, zažily tažení generací ptáků na jih i opačně, převratů i vzestupů. Na některých se ani čas nepodepsal a zůstaly krásně čitelné dodnes. Čas střechy pod hvězdami však skončil. Dostane novou krytinu i některé trámy za ty prožrané. Vzkazy na nich nebudou. Tak jsem aspoň ty minulé vložil do trochu jiné dimenze. Internetové...

Budova bude dál dobře sloužit. Starý elektrický vrátek, jako dar majitele objektu i potomků Salmových mlynářů dostal večer Kuba k narozeninám. Taky  proto, že korečkový dopravník už byl nepoužitelný. Hrdly hostů protekly dvě bečky plzně. Hudba několika hudebníků s kytarami zněla velmi dlouho do noci a přes hromady bot se dalo doklopýtat na místo ke spaní. Počasí přalo, byla sice zima, ale nepršelo.

V neděli už jen oběhat okolí s foťákem, protože ráno bylo neskutečně krásné. Z Lopače vytáhnout vrtačku, zmapovat a zdokumentovat postupy, uklidit polozamrzlé hadice. Za odměnu návštěva Punkevních jeskyní s krátkou procházkou po Pustém žlebu a rozjezd domů.

Fotogalerie je tradičně na Rajčeti...

- Anton Kuběna, komisar a velký klevetník...

- Anton Kuběna má rád plno, ale Rehořek nemá rád prázdno...

- Ach já jsem tak opuštěna jako ta holubička...