Maďarsko, Jeskyně pohoří Bükk.
Pohoří Bükk je českými jeskyňáři poměrně opomíjenou oblastí. Nalézá se převážně JZ od města Miskolc, mezi ním a městem Eger. Na severu státu se nacházejí ještě další pohoří a to na západ Mátra, Cserhát, Börszöny a Zempléni-Hegység (vyvřelina) na východ. Všechny veseměs karbonátové, vápencové, charakterem podobné Slovenskému Hornému vrchu, kopcovitému až horskému krasu. Vápence v Bükku by měly být druhohorní, triasové, pohoří patří do vnitřní Karpatské geologické soustavy (společně s maďarským středohořím) tzv Bükkské pásmo. Celkově je zde asi 900 jeskyní a propastí. Z povrchových krasových útvarů se vyskytují převážně ponorná údolí všech velikostí, ponory, závrty a celé závrtové řady. Méně pak propasti, vápencové výchozy a škrapy. Dole v údolí pak travertinové terasy, vývěry, paleovýtokové jeskyně, skály. Jeho SZ část je velmi dobře zkrasovělá.
Naše exkurze proběhla ve dnech 19. - 22. 1. 2012. Zorganizovali ji severočeští lezci, převážně z oddílu TJ Český ráj a hosté. Horolezci zejména v zimním období občas navštěvijí MK a vypomáhají skupině Hluboký závrt s výzkumem. Českou speleologickou společnost zastupovali Petr Buček (Hluboký závrt) a autor (skupina Tartaros). Na maďarské straně návštěvu a hlavně všechna povolení od Národního parku Bükk zajišťovali členové MLBE Miskolc. Na každou exkurzi je zapotřebí písemná žádost a povolení, které údajně není problém získat prostřednictvím jakékoliv maďarské skupiny. Jsou potřeba i klíče, naprostá většina jeskyní je uzevřena velmi bytelnými uzávěrami. Na spaní a materiál jsme mohli využít zděnou základnu BNP-Kutátoház, kterou pravidelně využívají i jiné speleologické skupiny Maďarska.
Odjezd z Česka proběhl během středy odpoledne 19.1. dvěma dodávkami po trase: Turnov, Brno, Bratislava, Budapest, Miskolc. Zde jsme po telefonické domluvě vyzvedli studenta a člena místní skupiny se kterým jsme sjeli nejprve pro klíče do Lillafüred m.j. stylové lázně, imitace zámku s hradbami a jeskyněmi v podzámčí. Poté odjezd na základnu, kde jsme se nějakým způsobem zabydleli v promrzlé zděné usedlosti. Dříve než byl roztopen krb, byla vetknuta do okapu národní vlajka Maďarska. Maďaři mají zjevně vyšší nacionální cítění, než-li my.
Na čtvrtek byly domluveny jeskyně dvě. Hned ráno jsme navštívili Létrási Vizes barlang. Leží necelý kilometr od základny vedle hlavní příjezdové silnice ve vedlejším ponorném údolí. Jeskyně tvoří příležitostný ponor hlavně jarních a bouřkových vod. Míří na sever, má více vchodů a dlouhá je 2900m (hl -90). Dole je poměrně složitý systém chodeb, kanálů, pater a komínů. Systémem se dostaneme proti proudu už poměrně nízkými a plazivými úseky. Vyšší patra nabízejí pěkné členité úseky dómků a propástek, místy jsou pěkně vyzdobené. Vyššími etážemi se překonávají neprostupné úseky povodňového toku a jsou vystrojeny převážně pevnými žebříky. Nicméně hodně úseků se zdolává bez pomůcek, což z jeskyně dělá zajímavou sportovní záležitost. Náš průvodce neznal jeskyni úplně celou, takže jsme některými částmi neprocházeli. Někteří z nás neprolezli jedním zúženým místem přítokové chodby.
Po prohlídce jeskyně jsme zašli na oběd na základnu a ještě za odpoledního světla přešli hřeben na severu a seběhli k jeskyni Balekina. Tato leží už v hlavním údolí Garadna - völgy nad jižní stěnou malého opuštěného vápencového lomu. Jeskyně je v tak těsném sousedství lomu, že mě napadla nějaká možná souvislost s těžbou. Každopádně vstup je uměle prokopán podél výrazné pukliny a pravděpodobně i proti průvanu. Dále pokračujeme přes poměrně těsnou úžinu soustavou několika korozních propástek. Zde už je patrný občasný tok, jež přináší nekrasový materiál. Ve dnech studní jsou zajímavé nekrasové vložky, jež krásně prolínají s dvěma typy vápenců. Celý vstup je tvořen výraznou tektonikou, dole je pak nádherná vápencová plotna jejíž protilehlý strop jsou nějaké hodně jílovité vápence. Úplně dole se vše zasune do nízkých plazivek, na přítocích jsou pak volnější úseky. Po asi 600m vše končí v odtokovém štěrkovém trativodu v hl -90m.
Při sestupu jsem zaznamenal mnoho zajímavostí a místních specialit. Většina se pak následujíci dny potvrdila. Maďaři zde ponechávají většině jeskyní původní charakter. To znamená i pracoviště nejsou nijak výrazněji zpřístupněna. Jsou tu ponechány úžiny, pokud jsou aspoň trochu průlezné, stejně tak vertikální úseky jsou někdy na hranici volného lezení a pádu. Filosofie je taková, že kdo na to nemá, tak tam prostě neleze. Žebříky, protože se nejedná o častěji navštěvovanou lokalitu jsou velmi provizorní. Většinou dvoumetrová stupadla z roxorových prutů s půlmetrovými příčkami. Na konci háčkami visí v žebříku předchozím. Dole probíhá zmáhání písčitého sifonu. Aby nebyl materiál splachován zpět, tak se pískem plní tkané PVC pytle, které slouži jako bariéra i jako pažení. V jeskyni bylo mnoho vrápenců, jeden dokonce visel i na šprušli žebříku po kterém se lezlo. K odletu jej nedonutilo ani 14-teré přelezení, a různé neúmyslné kvedlání žebříkem, takže nakonec musel být vrápenec uměle přesazen jinam.
Návrat na základnu byl mírně dramatický, protože byla tma a dosti nasněžilo. Naše stopy se ale daly identifikovat. Večer jsme si udělali hodně kulturní, horolezci v tomto směru nijak nezaostávají za jeskyňáři. V pátek byla drobná změna, místo jeskyně Spezi bg, nám nově příchozí jeskyňář Norbert donesl klíče od jeskyně Szepesi barlang. Tato tvoří spolu s jeskyní Letras Oliver bg systém dlouhý kolem 3km, jsou však odděleny sifonem. Ústí leží 3km západně od základny na okraji větší deprese s mnoha dalšími závrty. Vchod byl velmi úzký, tvořila jej velmi úzká puklina která byla prokopána. Vstupní propast je hluboká 150m a ze dvou třetin je vystrojena dobrými žebříky. Zbytek se leze rozporem, nebo to jsou úžiny. Cestou je několik dómků s pěknou výzdobou a dalšími odbočkami. Většinou přítoky a balvany zatarasenými komíny. Dole se dostaneme na povodňové meandrující řečiště, které je poměrně úzké a vysoké. Po proudu je to asi 300m k sifonu. Sifon je 30m hluboký, členitý a obtížný a má na svědomi i smrt maďarského potápěče.
Proti proudu je úsek delší přes 1km, nenápadně stoupá přes mnoho kašen a sintrových nádrží. I přes značnou výšku některých z nich se vše leze klasicky a průstup rozhodně není pro důchodce. Úzké a zasintrované úseky se zdolávají přelézáním mocných sintrových baldachýnů a mezerami mezi nimi. V některých úsecích je krásně vidět postupné zahlubování jeskyně, zbytky teras ostrohraného nekrasového materiálu fixovaného sintry a kupami, proerodované sintrové hráze až na skalní dno. V sintrech jsou pak korozí vytvořeny sekundární přítoky. Pokud oko a dobré světlo dohlédne, u stropu je chodba velmi krásně vyzdobená. Plazící zakončení chodby až k přítokovému sifonu jsem vynechal, raději jsem se věnoval fotografování. S dokumentací se vůbec nepočítalo, snažil jsem se urvat, co se dalo.
Protože ještě nejsem připravený zdolávat těžší jeskyně, vydal jsem se velmi pomalu a sólo na povrch. Orientace v jeskyni není náročná, nikde nebyl problém. Problém nastal při otevírání vstupních vrat. Uvyklý na zarezavělé branky s křivými panty, zapchané listím a bordelem z Moravského krasu jsem zabral poněkud více. Mezi dobře promazanou a jistě těžkou uzávěrou a kamennou zídkou mi zůstal i kus prstu, takže jsem tímto předem určil i program následujících dní. Večer odjela naše parta pařit do blízké restaurace, naopak postupně přijížděla skupina maďarská. Protože jsem prst různě chladil, přebaloval a zatápěl základnu, věnoval se svou prachbídnou znakovou angličtinou i hostům. Než si vytopili sousední místnost, bylo u nás docela nacpáno kvalitním babincem. Maďarky jsou velmi krásné, věnovali jsme se pantomimickému popisu humorných jeskyňářských událostí.
Dojelo i velmi mladé mapovací družstvo, vybalili tři kompletní dista s příslušenstvím, které se běžně používá i u nás a připravovali se na zítřejší dokumentaci. K pro nás drahocenným přístrojům se chovali asi jako k běžné krabičce mýdla na focení. Mapovali zajímavým způsobem, v jeskyni dělali pouze polygony, každý bod zavrtávali. Doma si záměry vytiskli na čtverečkovaný papír, řez i půdorys a následující sestup na něj domalovávali tvary chodeb a jeskyně. Nevím jak to dělají potom, protože papír musili v jeskyni nutně zašpinit a pomačkat. Kromě vlastní skupiny, mapy na papíře dodávají na Správu národního parku Bükk, kde za ně dostávají finanční odměnu. Na její výši jsme se neptali, ale map měli rozděláno velké množství.
Sobota nám nadělila překrásné počasí. Odešli jsme 4km k jeskyni Bányasz barlang. Jeskyně je propasťovitá, postupně objevovaná v r. 1964 vertikálním výkopem v propástce a svahu velkého závrtu. Postupně dosaženo hloubky 60m. Na dokumentaci se údajně podíleli i českoslovenští jeskyňáři. Další objev v roce 2000 a sestup do -89m, poslední objevy byly na sklonku loňského roku umělým proražením nekolika úžin. Jeskyně se vystrojuje lany, sestup je údajně poměrně těžký kvůli několika úžinám po cestě. Objevy byly předmětem zejména mapování zdejší skupiny, fotografování a podobně. Výškový potenciál je zde údajně přes 300m, zjištěno barvivem mezi jeskyní a vyvěračkou. Délka 735m + nové objevy.
Sestup trval až do odpoledních hodin. Já jsem se sestupu nezúčastnil, s utrženým bříškem a bambulí na prstu ani nemohl. Vydal jsem se na povrchovou exkurzi s foťákem. S půjčenou mapou jsem oběhl sousední údolí s mnoha závrty ve dně, několik krasových jevů, deprese, skalky, škrapy a jiné výchozy. V mapě je vše velmi dobře značené a viditelné (turistická mapa se dá pořídit na každé pumpě). Zhruba 15km dlouhá trasa vedla skoro kolem nejvyššího kopce Bükku - Bálvány, vše západně od naší základny. Cesta zpět kolem Javorina -kút, několik ponorů, mnoha závrtů a depresí zpět na základnu. Kulturní večer měla pro změnu maďarská sestava a také rozhodně neměli žádné zábrany. Anglicky mluvícím jedincům se podařilo navázat zopár kontaktů zejména se slečnami a recipročně pozvat tuzemské jeskyňáře do Moravského krasu. Neděle byla vyhražena celá návratu do ČR. Protože cesta do Turnova je poměrně dlouhá, odjždělo se dopoledne, jinak se nic jiného nepodnikalo.
Nějaký pokus o fotodokumentaci jsm dal tradičně na Rajče.
Informace o pohořé Bükk je tady: Karpaty.net, Wikipedie - dělení Západních Karpat, Hedvábná stezka, Většina bohužel pouze turistické upoutávky. Popisy jeskyní jsou většinou v maďarštině a strašně blbě se hledají, např Létrási Vizes bg, Balekina bg, Bányász bg, ostatní galerie účastníků výpravy určitě doplním později, nebo spíše odkážu ve speleobulváru....