Mezinárodní seminář expediční speleologie:

Motto: A kam se ubírá Česká expediční speleologie?

V sobotu 25.10.08 proběhl v Rudici v Moravském krasu zajímavý seminář. Kvůli počasí i mému dočasnému pracovnímu umístění mimo bydliště jsem dojel do Rudic až v sobotu ráno. Začátek byl totiž v 9.00, autobus dojel o deset minut později. V něm jsem potkal Michaelu ze ZO 6-20 a trochu ji prohnal do kopce, první dvě přednášky jsem totiž nemohl vynechat…

Nebylo kam spěchat, začátek se posunul o hodinu později. Účast byla malá, můj první dojem byl, že v sále na Tumperku je více přednášejících, než účastníků, členů ČSS. Já jsem zde byl jako platící redaktor za Informační speleologický server francimus. První dvě přednášky „Kam se ubírá mezinárodní expediční speleologie“ a „Speleologická etika při významných objevech v zahraničí“ byly naprosto brutální a je škoda, že je nezhlédlo více účastníků. Možná by u nich povahově slabší jedinci i řvali. Stručně tu uvedu i další přednášky, kterých jsem se zúčastnil:

Kam se ubírá zahraniční expediční speleologie bylo řečeno velmi jasně hned v úvodu. A co ta Česká? Bylo by velmi jednoduché a laciné říct, že Česká expediční speleologie míří rovnou do prdele. Není to pravda. Míří v podstatě dvěma směry a to cestou komerce a původní klasickou amatérskou cestou na základě domluvy a dobrovolnosti.

Cesta komerce je jasná, kdo zaplatí jede. Zájezd, nebo expedici si v podstatě koupí a může si požadovat za to co chce. Je to velmi pohodlné, stojí to jen ty peníze a nemusíte se o nic starat. Já také využívám služeb cestovních kanceláří, které mě vezmou třeba na Atlas, kam se normálně vůbec nepodívám. Speleologie bude asi něco jiného, kde se už nepožaduje něco jako výcvik, odbornost, sladění kolektivu a znalost kvalit účastníků navzájem. Já osobně pokud na akci neseženu dostatečný počet lidí, které znám, nebo kteří jsou všeobecné známí, akci prostě zruším.

Druhou formu expedic zde prováděla ČSS od nepaměti, tento způsob je zažitý a sází na dobrovolnost a ochotu všech zúčastněných se zapojit do společného projektu, který zároveň všichni i tvoří. Nejhorší pak, při veřejné prezentaci jakéhokoliv ze dvou trendů (Expediční speleologie) je snaha navést dojem, že ti druzí, kteří to dělají jinak, jsou naprosto blbí…

Při přednášce jsem se ještě dozvěděl, že je hodně lidí, kteří organizují tyto speleologické akce a ti jsou většinou nespolehliví dobrodruzi, dělající akce na černo a že se máme raději svěřit profesionálům. A taky že při jakémkoliv podezření máme raději vyskočit z rozjetého vlaku a být rádi, že to skončilo jen zklamáním. Je to pravda, i já jsem kdysi vyskočil z rozjetého vlaku a nikdy nevstoupil třeba do KOTY 1000, i když se mi z některými jejich členy dodnes leze velmi dobře.

Pojetí a smyslu přednášky jsem neporozuměl, protože si v mnoha věcech protiřečila a pokrytecky podsouvala opravdový zájem konkrétních profesionálů o organizování a zajištění těchto akcí.

Speleologická Etika při mezinárodních expedicích: Organizátora semináře jsem dříve upozornil na pečlivý výběr přednášejícího, protože máslo na hlavě může mít skoro každý. Základním kamenem etiky je pravda. Tady mě může hodně lidí napadnout, že ani pravda není černobílá. Je. A proto ani já nemohu o etice například přednášet, protože lezu načerno do jeskyní, nepoužívám turistické cesty a píšu o cizích lokalitách aniž se dovolím příslušné skupiny. Prostě i já mám máslo na hlavě.

Přednášející o etice se skupinou jezdili bádat na cizí území jiných států, nevím jak moc byli ohlášení a cizí jeskyňáři jim kradli jejich zasloužené objevy. Já to nemohu posoudit, co předcházelo, nicméně co následovalo je jasné. Změna názvu lokality, změna metráže a polohy, mapy a následná změna objevitele. Eticky se mohou chovat pouze státy s málo rozvinutou společností a speleologií.

Já etiku o práci v zahraničí vidím tak, že se napřed kontaktuji s místní skupinou, nebo místním zastupitelem, stařešinou atd., poté pracuji s místní skupinou, než mi oficiálně dovolí dělat samotnému. Vůbec tu nebyla řeč o etice uvnitř skupin a společností, kdy si lidé navzájem mažou mapovací body, kradou si fotografie, likvidují zámky. O sporech kvůli území a jeskyním ani nemluvě. Každý by si měl zkontrolovat velikost toho svého másla a z toho důvodu prostě takovou přednášku vynechat.

Přednášce jsem rozuměl velmi dobře a pouze vědomí o osobě jejího autora a jeho značných aktivit mi nedovolí použít více ostřejších slov (to platí i v případě úvodní přednášky).

Co bylo dál? Ostatní přednášky byly velmi dobré, dobře připravené i přednesené. Pihou na kráse bylo, že se některé mírně překrývaly, například v lezení velkých vertikál, vybavení do jeskyně, obecná psychická a fyzická připravenost a podobně.

Petr Polák přednesl o speleologické výbavě na delší expedice, kde zahrnul i nové poznatky a materiály. Později jsme ještě o tom mluvili a Petr se pokusí přednášku sepsat do Spelea. Poté se sál konečně zaplnil a to zejména speleology z Polska a několika dalšími členy ČSS, takže to už nevypadalo tak beznadějně. Martin Furtak přednesl příspěvek o Top 10 nejhlubších světových vertikálách a o jejich zdolávání, potížemi a záludnostmi. Následoval oběd, který hradil pořadatel, využil jsem času a navštívil ponor do Rudického propadání, bývalou chatu Rudické skupiny.

Po obědě přednášel Braňo Šmída o záludnostech a špecifikách tropické speleologie. Což obnášelo především jeho akce na Roraimě ve Venezuele. Olda Štos přispěl k problematice zdolávání velkých vertikál, zde byly myšleny především akce KOTY 1000 na Kaninu. Radek Husák představil fotografování a jiná dokumentace a práce pod vodou. Taky předvedl svou podvodní foto výstroj. Úžasná přednáška Janka Bednaříka o lavinách a lavinovém nebezpečí, zejména při zimních expedicích v horském krasu. Náš případ s Romecem Šebelou na Bernardu je jasnou ukázkou, že se toto nebezpečí nesmí podceňovat…

Poslední dvě akce byly přednáška MUDr. Bedřicha Kaly o zdravotnické pomoci a zdravotních rizikách při sestupech do podzemí. Polskou prezentaci filmu Papua - Mynie 2008, která byl údajně velmi emociální a získal jsem jeho kopii na CD. Na závěr jsem zhlédl venkovní prezentaci o trhacích pracích mikronáložemi, které vedl Kuba Doležal. Poté jsme odjeli oslavit Kubovy narozeniny na sever. Neděli jsem věnoval procházce po krasu a přípravě na další pracovní týden.

Co napsat na závěr? Některé poslední přednášky jsem neviděl. Mělo tam být něco o pojištění, pravděpodobně Alpenferain, mapová dokumentace a speleologická záchranná služba. Některé byly zrušeny, např. fotografování (Marek se asi omluvil), stejně tak nebezpečí pod vodou (Sirotek). Ubyla i venkovní prezentace nejnovější alpinistické techniky.

Akce (mezinárodní) byla pojata velmi velkoryse. Bohužel tak nějak vázla ta spolupráce, nebo spolupořadatelství s ČSS. Nezájmem jejich členů jasně dali najevo, co si o tom všem ČSS myslí a to svou neúčastí. Je to škoda. Hodně praktických přednášek by se hodilo například do Speleofóra, byly kvalitní a zde vyzněly do prázdna sálu. Seminář se potýkal s typickými problémy nultých ročníků podobných akcí. Kuba předvedl trhání patronkami pro dva zájemce. Taky škoda a škoda toho vápence, který byl pak vražen někomu do základů. Autorům a organizátorům setkání, který chtěl zahájit něco jako protiváhu, nebo protipól Speleofóra možná naskákaly trochu vrásky na čele a jejich zklamání z účasti byly na nich vidět. Třeba se to povede příště, je nad čím přemýšlet….

Semináři se také věnujeme společně s Oldou Štosem ve složce Úvahy o krasu.