Pracovní sestup do Černé propasti a jiné

Celý tento víkend byl čistě pracovní. V pátek večer jsme se sešli v omezeném počtu na základně Tartarosu. Dohodli jsme postup na další den. Sobotu. Ta začala pro mě krátkou procházkou po západní části Moravského krasu. Kolem žlíbku Peklo je velmi krásně, potřeboval jsem si ověřit pár věcí. S pružinou i bez. Naše pracovní akce začala stejně až odpoledne. Nejprve stažením a převozem dřeva na pažení, část jsme zakoupili od Lipoveckých srubařů, část jsme měli připraveno od loňska v lese, kde zatím perfekteně oloupané vyschlo.

Odpoledne jsme slavnostním výkopem otevřeli nové pracoviště. Zatím má jen číslo, pozůstatek pasportizace závrtů od P. Ryšavého a L. Vodičky. Později jméno určitě dostane vlastní. Na Ostrovsko-Macošské plošině, západně od Ostrova tak provedeme další pokus se dostat na vody Lopače, Krasovské, nebo obojí. Informace o průběhu prací zatím nebudu rozepisovat, dokud práce nepřinese aspoň nějaké základní výsledky.

V Moravském krasu od pátku proběhlo více kulturních i společenských akcí. V Sloupsko-šošůvských jeskyních byl večer koncert hráčů na didgeridoo. Buhužel mi utekl nevšední akustický zážitek, který jsem už jednou absolvoval v předsíni Býčí skály. Kdo jej jednou zažil a hudba mu má co říci, dá mi určitě za pravdu. V lokalitě Hluboký závrt probělo součinostní cvičení moravské speleologické záchranky společně s hasiči. Co jsem měl informace, cvičení proběhlo znamenitě a v pohodě. Od úterka se v krasu pracovně pohybovala skupina studentů Pražské Univerzity Karlovy pod vedením J. Bruthanse a O. Jägera. Studenti se věnují hydrogeologii a prováděli exkurze spojené s výzkumem prakticky po celém krasu, např. Ochozská jeskyně, Němcovy j,. Stará Amatérka, Nová Rasovna, Nový Sloupský koridor a pod. Zde se také prováděl déletrvající kolorační experiment za asistence Pustožlebské skupiny.

V sobotu pak ve Vilémovicích setkání jeskyňářů na hřišti u kytary a píva. Boužel jsme skončili na závrtě tak pozdě, skoro za tmy, takže jsem tam už skoro nikoho nezastihnul. Ani nevím, kdo setkání pořádal. Mě pozval Kelf a skupina Myotis, překvapen jsem byl z přítomnosti Jardy Hromase ze Správy jeskyní ČR. Škoda, že byl už na odchodu. V neděli byla Pouť ve Křtinách a s tím související procesí oba dny ze všech možných krasových vesnic v okolí. A taky malé tlačenice na silnicích a v hospodách, ale jezdit se dalo. Jinak se bádalo na standardních krasových lokalitách.

Sloupsko-šošůvské jeskyně. V neděli jsem byl pozván jako znalec lokality, abych provedl pracovní exkurzi hydrogeologů do spodních pater. Je dobré, že volili spolehlivého průvodce. Akce byla lezecká, komorní, přítomni pouze Ondřej J., a dvě šikovné studentky Anita a Iva. Přes moje prvotní obavy se zde naplno projevila pražská lezecká škola SRT. Holky zvládly poměrně složitý sestup na výbornou. Skupinu jsem provedl nejprve slaněním do Komenského jeskyně, pak na dno Černé propasti a na Aktivní tok. Po výstupu zpět ještě sestup do propasti Palmové. Na aktivním toku prováděli měření průtoku, teploty, konduktivity a různá jiná. Na stojaté vodě a třech hladinách pod palmovkou měření podobná.

Technické poznámky k sestupu. Od mojí poslední návštěvy přibylo nějaké nové kotvení ve vstupní propasti. Na hraně nad Komenského dómem přepínka samozřejmě stále chybí, lano je předřené až na jádro, musí se přepínka vytvořit na malém krápníku. Chtělo by to odborně přestrojit. Jinak dole v Palmovce někdo, pravděpodobně Pustožlebská skupina vytvořila stabilní traverz zavrtáním kovových trnů, což bylo příjemné a vychválil jsem to (není pravda, že bych skupinu neustále napadal). Pravděpodobně budou za chvíli kolovat různé žgryndy, že lezu po cizích lanech. Na mých osobních lanech se v Novém Sloupském koridoru leze také a častěji.

Poznámka k měření, vodním stavům a celkově k lokalitě. Vodní stavy velmi zajímavé, po dešivém minulém víkendu ve středu údajně vytékala voda z 5. sifonu NSK. V neděli už výrazně poklesla, aspoň podle hladiny v Palmové cca o 1,7 m. Kolorační pokus se zde rozběhl v pátek injektováním fluoresceinu do Wankelova jezírka na Východním řečišti. Badatelé dostali mylnou informaci, že pod Černou žádná voda neteče. Opak byl pravdou, naštěstí měli sebou přístroje a provedli nezbytná měření chemismu a konduktivity v poměrně bystrém toku Sloupského potoka pod Černou propastí. Anita Gregorová o Sloupském potoce a jeho hydrologii píše i diplomovou práci.

Mezitím jsem si fragment podzemního toku a chodby pod Černou podrobně prohlédl a opět se ujistil (a doplnil) dva osobní poznatky. Dvě výrazné abrazní hladinové čáry, známé a výrazné v NSK a o kterých jsem si myslel, že končí pod Palmovou, respektive ve Vodním dómu jsem objevil i zde. Neznám výškové poměry (nad stojatou hladinou byly relativně stejně), nicméně jsou charakterem tak podobné, že jsou geneticky shodné. V praxi to znamená, že byl v minulosti vyřazen dlouhodobě z funkce nejen NSK v úseku mezi 7. až 4. sifonem, prostory pod Palmovou, ale i celé spodní patro Černé a pravděpodobně i Východní řečiště. Kudy hlavní vody tehdy odtékaly je stále záhadou. Druhým zjištěním je, že chodba nezačíná vývěrem od Wankelova jezírka, ale pravděpodobně pokračuje za písčitými náplavami, kterými kdysi bylo vyplněno vše, SSV směrem. Tuto skutečnost by velmi rychle potvrdil Hydrotěžbící pokus a přinesl zásadní poznatky do problému.

Pod Palmovou propastí byly tři hladiny spojené a stojaté. Asi 1,5 m pod balkonem ve Spojovací chodbě. Jedno jezero vedlo do Vodního dómu, hned vedle do propojovací propástky. Pláž k balkonu byla nedotčená, voda tu tekla pravděpodobně ještě tento týden. Ani v hlavním jezeře k odtokovému sifonu se hladina nehýbala. Exkurze trvala asi 4 hodiny, potom jsme si částečně prohlédli i Šošůveckou část jeskyní.

Odpoledne až do večera znovu práce na závrtě, postupy do hloubky byly za oba dny velmi výrazné....

Malá fotogalerie z víkendu je na Rajčeti: