Sloupsko – šošůvské jeskyně (recenze a rozbor publikace RM)
Rudolf Musil
Jeskynní bludiště pod Bradinami, jeho historie a význam.
Vydáno v r. 2002 ve spolupráci s občanským sdružením CORTUSIA.
Následující řádky se v žádném případě nepokoušejí kritizovat, nebo hodnotit výše uvedenou knihu, ani jejího autora. Příspěvek není odbornou recenzí a neklade si za cíl žádné odborné závěry, ani se o to nesnaží. Autor si je vědom propastného rozdílu mezi akademickým vzděláním pana docenta Musila a svými amatérskými výzkumy a postřehy z uvedené oblasti. Z celé publikace jsem vybral pouze to, co nějakým způsobem může nastínit hydrologickou situaci v popisované minulosti a výzkum podzemí v ohledu na naše současné průzkumy a poznatky.
Rudolf Musil ve své knize se zabývá především historií, bibliografií většiny badatelů v oblasti, shrnutí jejich pracovních výsledků na jednotlivých lokalitách Sloupska a pokouší se nastínit důležitost zkoumané oblasti. Snaží se uplatnit všechny vědní obory, které zde byly praktikovány od speleologie, přes paleontologii, kterou nejvíce vyzdvihuje a popisuje, což je vzhledem z jeho zaměření nanejvýš pochopitelné. Popisuje historické výsledky geologie, geodézie až po sociologii, jako dopad existence jeskyní a jejich význam pro místní obyvatelstvo. Nechybí historické souvislosti, historické návštěvy významných osobností, medailónky výzkumníků, jejich historické začlenění v oblasti. A velmi bohaté odkazy na literaturu, kterou v dnešní době prostě nemáme čas procházet...
Vědomí o existenci některých záhad v té době nepochopitelných a jejich aplikace na dnešní vědomosti, nebo popisy některých přírodních jevů, situací, popsaných tehdejšími výzkumníky, mohou posloužit současné generaci v dalších speleologických průzkumech. A to jsem si dal za cíl já. Týká se to výhradně speleologie a hydrologie v současnosti zkoumané oblasti.
Wankel (1848-1883):
Na údajně nejstarší mapě Sloupských jeskyní z let 1803-4 je zakreslen i povrchový tok Sloupského potoka, který zřejmě těsně míjí okrajové skály a současný vchod do jeskyní je mapově zaznamenán jako součást potoka (periodického), kdy jako ponor mohla sloužit chodba Spojovací, což lze vykonstruovat dle výškových údajů u vchodu jeskyně. R. Musil popisuje tehdejší tok jako „zřejmě vodnatější“. Na této mapě nejsou vyznačeny závrty nad propástkou 3. vchodu.
Wankel uvádí, že do Starých skal tekla voda velmi často a tekla chodbou světla do propástky (nynější název Propástka 3. vchodu), kterou potok zaplňoval a často voda přetékala do Pustého žlebu. Později Kříž naopak Tvrdí, že voda přetékala maximálně 2x za 100 let.
Dále Wankel uvádí, že Chodba světla ústí do hluboké propasti. Současná hloubka 8 metrů není příliš závratná, mohl se zde nacházet stav, hloubka až 20m, který popsal P. Ryšavý a který vedl do pozdějších objevů prostor za propástkou.
Kořistka (1853):
Zabývá se možností udělat průkop Sloupskou údolní nivou k zamezení povodňových záplav.
Kříž (1864-1905):
Pokračuje v předešlých průzkumech. Na fotografii z roku 1903 je patrné, že řečiště potoka dosud není nijak uměle upraveno a jde částečně těsně kolem skal. Dále popisuje po povodních v předsíni jezero až 7m hluboké, dále však voda neteče (pouze 19.-22.7.1883 byla voda i v Hlavní hale a tekla do Staré propasti a do Trámové chodby. Ojedinělá událost). V roce 1881 byla na jeho popud vykopán 4. vchod do jeskyně kvůli nebezpečí záplav a včasnému úniku pracovníků z jeskyně. Vchod (chodba nad Schodami) byl situován vpravo od propástky 3. vchodu. Z komínů nad Řezaným kamenem údajně vytéká kalná voda s hlínou a pískem. Stav, který nebyl nikdy jindy popsán, pokud se jedná o srážkovou vodu, odporuje to stavu, kdy se koryto potoka „jen výjimečně zavodňuje“.
Dále Kříž popisuje jarní povodeň 18.3.1883, kdy kolem Kůlny stála voda, že se do jižního vchodu nedalo dostat. Jižní vchod byl od té doby samozřejmě poznamenán. Stavbou samoty U Kallů minimálně, více však stavbou silnice, Archeologickými pracemi (vyvážka) a válečnými úpravami. Přesto však v dnešní době jde povodňové koryto opačnou stranou údolí, že možná bude dobré vzít údaj s rezervou, dle fotografie z.r.1900 se mohlo jednat podle povrchové situace o prostou kaluž vody po dešti jejíž odtok blokovalo těleso cesty, která zde tehdy byla v místě současné silnice. Dále píše o 4m hluboké jámě na poli před Hřebenáčem. Do žlebu však voda nepřetékala. Mohlo se jednat o propad, který se aktivoval v menším měřítku v r. 2003 jižně od Hřebenáče anebo o soustavu propadů v oblasti samoty U Kallů vzniklých v r. 2006.
Knies (1879-1916):
Popisuje (rok 1892) v řečišti Sloupského potoka 24 ponorů a nově otevřený ponor před Starými skalami. Uvádí velmi důležitý údaj o hloubené studni vedle hotelu Břoušek, která byla hluboká 17m a vedena pouze ve sprašových hlínách, nikoliv ve štěrcích. R. Musil doplňuje vlastní úvahu o fluviálních a fosilních půdách. Teoreticky by se mohlo jednat o dno torza jeskyně vyplněné fluviálními sedimenty v úrovni a o charakteru dnešní Kůlny. Bude zajímavé z archívů a pamětníků lokalizovat polohu této studny (jímky?). Z jeho doby je i fotografie Kůlny z velké dálky z r. 1912 při jarním tání, ve stráních jsou zbytky sněhu. Voda se rozlévá ve stejných místech jako dnes. Také popisuje přelití Sloupského potoka do Pustého žlebu jednou za 10 let.
Absolon (1897-1912):
Popisuje náhle vzniklý ponor (1902) 4 m hluboký a 75cm v průměru východně od Hřebenáče. Vzhledem k uvedenému poměru hloubky a průměru se může pravděpodobně jednat o ponor u paty skály v místě JV strany, které je v současné době také velmi aktivní, neustále se propadá. Jaro 1900, přelití vody do Pustého žlebu. Další podobná povodeň byla údajně až v r. 1938. Popsal ukončení činnosti Nagelova vodopádu (Nagelovo okno bylo později nalezeno, speleologický průzkum prokázal, že díky ucpané propástce, která se pravděpodobně v přítokové chodbě k oknu propadla, už vodopád nikdy fungovat nebude).
Procházka (1897-1906):
V roce 1900 provádí první kolorační pokusy s eosinem. Dále uvádí stoupání podzemní vody pod Stupňovitou propastí na 18 m.
R. Musil 2002:
V roce 1923 propojena Eliščina jeskyně se Starými skalami a Šošůvskou jeskyní. Sedimenty z průkopů byly většinou vyváženy na povrch, Je možné, že vzhledem k povodním a jejich průběhům byly uměle navršeny náspy jednak před vstupem do Nicové jeskyně a ve Starých skalách, což vedlo zásadně ke změně celé hydrografické soustavy před jeskyní. Pochopitelně spolu se zpevněním břehů Sloupského potoka.
Shrnutí:
Výsledkem těchto úryvků zpráv může být teoretická interpretace hydrologie v 18.-20. století na Sloupsku, které nepřímo podporují i studie a články pozdějších výzkumníků, například Ryšavého, Vodičky, Panoše, nebo Gregora. Shrnutí může být následující:
Sloupský potok se pravděpodobně přirozené rozléval a meandroval v přírodním korytě. Jeho spád nemusel být tak prudký jako dnes a ponory se mohly nacházet nejen v oblasti tzv. Břouškovy vily, ale i v oblasti Poustevny a dnešního hřiště. Dle Gregora tzv. 1. odvodňovací větev. Dále pak mohl potok téci kolem skal naproti současné správní budově (2. odvodňovací zóna, místo, kde se na jaře 2006 otevřel význačný ponor) a příležitostně do vchodu Nicové jeskyně. Dále mohl postupně pokračovat chodbou Spojovací přímo do starých skal. Dle nejstarších map potok ani neobtéká Hřebenáč, kde jsou ponory využívány zřejmě pouze za vyšších vodních stavů.
Naplavované dříví a větve, pokud se tehdy vůbec do toku dostaly byly těženy na topení, takže prakticky vůbec nedocházelo k ucpávání přirozených odtokových cest a k zaplavování ponorné oblasti, Starých skal a propástky 3. vchodu, kam vody pravděpodobně také tekly spodem, nebo chodbou, kterou popisuje Absolon jako chodbu k Hřebenáči.
Někdy na počátku století byla postavena Břouškova vila a v 30-tých letech dochází k regulaci Sloupského potoka a břehy jsou obehnány ve Sloupě kamennou navigací, směrem po toku bylo koryto prohloubeno. Byla z provozu vyřazena prakticky celá 1. a 2. ponorná zóna. Rychlost toku se zvýšila a větve, dřeva a pařezy častěji zanášeny do hloubi Starých skal, kde se odtoky začaly ucpávat. Později ještě bylo postaveno hřiště, které už hydrologickou situaci příliš neovlivnilo.
Za tohoto stavu je již jedno, že se odtokové cesty čistí ve velkém (kolový bagr HON v 80. tých letech), anebo v malém (každoroční brigády dobrovolníků). Dřevo se proti toku totiž nezpracovává, nepálí, ani se z důvodů ochrany roků nekácí a nemýtí. Tudíž bude do podzemí splachováno stále a to i do spodních pater a nadále hydrologickou situaci ovlivňovat.