Ve dnech 1.-4.5.2008 jsme navštívili Silickou planinu ve Slovenském krasu. Akce byla řádně naplánovaná a domluvená, pořádající skupina byla ZO 6-16 Tartaros. O naší akci byli informovaní i někteří členové Slovenské speleologické společnosti a hned ve čtvrtek po příjezdu nás v táboře navštívil Gabi Lešinský, jako styčný důstojník působil Véna Kindernay junior, S Jarem Stankovičem jsme se setkali později, protože byl nemocný. Do oblasti v tu samou dobu zavítala i Pustožlebská skupina se svým programem a zabydlela se na speleologické stanici u Buzgó. My jsme se uchýlili pod stany u Brzotínských rybníků s laskavým dovolením pana Julia Makara, místního správce. Já s Tartarosem vyjel proto, že mám s ním rozdělanou nějakou práci, zejména na Hradnej vyveračke.

Ve čvrtek večer nás čekalo příjemné překvapení ve formě úžasného potlachu s trampskou skupinou z údolí Slané. Měli sebou kompletní countryovou sestavu hudebních nástrojů, zpívali téměř pouze české písničky a krásně se s nimi jamovalo. Hráli starší greenhorny a podobně, že se u toho dalo pěkně zavzpomínat. Někteří vzpomínali i na vojnu, hlavně při projížďce historickým a originálním jeppem Willis, co tu američani asi zapoměli...

V pátek ráno jsme si zapůjčili hadice, bendzínové čerpadlo, naplnili ho palivem o odjelo se na druhý břeh k jeskyni Hradná vyveračka. zbytek skupiny šel pěšky, což je tak půl hodiny. Kuba zajišťoval přenášení věcí přes řeku. Na konci jeskyně proběhl pokus o plavení sedimentů. Jinak tam byl trochu větší stav vody, část posledně vyhloubené šachty ze zřítila, nicméně voda opravdu z masívu vytékala a někudy musel jít i průvan, protože sedimenty v jeskyni byly zatím suché na prach. Čerpací pokus po chvíli byl ukončen, jelikož jsme z prvních dvou prohlubní udělali polosifony. Hadice byly trochu děravé a zteřelé, při čerpání rybníka to nevadí, v jeskyni je to tragédie. Aspoň jsme to ještě stihli zmapovat, další pokus proběhne v létě s novými hadicemi...

Aby nám to nebylo líto odpoledne jsme navštívili nějaké prastaré a nadobro zřícené štoly nad rybárnou. Nebyly ražené ve skále, ale v ostrohranných sutích, slepených sintry. Jak daleko štoly kdysi vedly se neví, nedochovaly se žádné zprávy. Dnes jsou prakticky zřícené, délka je kolem 30-ti metrů a jde z nich studený průvan. Díky těm dírkám v suti to musí přes zimu báječně naakumulovat, aby to na jaře mohlo mást další jeskyňáře.

V sobotu ráno jsme navštívili Attilovu priepasť, což je si 10 let starý objev J. Stankoviče. propast je hluboká 108 metrů a prakticky celá se leze po laně vertikálními a krásně vyzdobenými úseky. Pod první propastí je úžina, kde museli nekteří otočit, ale vyplatilo se zabojovat. Spodní část už vede mohutnými propastmi s překrásnou výzdobou, sintrové vodopády a ták, že nejsou nikde vidět skalní stěny. Nejzajímavější je druhý balkon, kde je zachovaná přes půlmetr silná sintrová krusta celým profilem propasti, která dokumentuje sedimentační úroveň, jež tu v minulosti byla. Další tato úroveň je asi 20m nade dnem. Poklesy sedimentů naznačují možnost vodního paleotoku v této oblasti, jež sedimenty vyklízel. Akce trvala poměrně dlouho, protože jsme fotili a obhlídli i blízkou propástku Pisolitovou.

Po návratu do Krásnohorskej Dlhej lúky, kde jsme měli v plánu večer popít se známými, jsme dostali žádost o pomoc při záchranné akci. O akci jsem už psal v technice, kde je vše rozpitváno do posledního detailu. Možná ty časy chybí, ale HS to určitě někde uvede přesně. Dva lidé se zúčastnili záchranky, zbytek šel s poslední maďarskou výpravou do Buzgó , kde ještě nebyli a docela se jim to líbilo.

Přes noc na neděli se přehalo hned několik dešťových smrští, že bylo naše ležení částečně vyplaveno. Takže byl změněn plán, do Bezodné Ĺadnice by stejně nešel nikdo, takže zůstalo u nějaké té klasiky, Gombasecké jeskyně a Bryndzových halušek někde v motorestu po cestě....

Jinak zbylé fotky z akce jsou na rajčeti. zase.

- Mlock skvrnitý, loupající...

- Bojové vozidlo ruské armády sloužící ke kosení plovoucí německé pěchoty...

- Vchod do Hradní vyvěračky.

- Někde uprostřed propastí v Attilovej.