Speleomíting 2008…
Ve Svitu pod Tatrami se uskutečnil 17. ročník tradiční prezentace celoroční práce, bádání a expedic Slovenské speleologické společnosti. Setkání zahájila v sobotu ráno Olga Mihálová z OS Slovenský ráj v kinosále kulturního domu, ve kterém se zastavil čas. Zastavený čas kulturního dědictví 50-tých let však zůstal pouze ve zdech kostrbaté mramorové budovy, v sále probíhal velice živý program.
Program byl bohatý, převládaly speleologické filmy a hotové prezentace většinou v Power pointu. Filmy doprovázela hudba od klasického Majka Oldfíldka, až po tvrdý rock skupiny Fénix. Ruské a Moldavské chorály po ozajstný zpev Ondreje Štefky. Živých přednášek bylo méně, o to byly hodnotnější. Atmosféra byla milá, v sále bylo kolem 150 diváků a překvapením byl i jejich trochu vyšší věkový průměr, než na jaký jsem zvyklý, třeba ze Speleofóra.
Ranní blok načal film Moldavský sádrovcový kras od L. Krčmárika a film o Zlej diere Slavo Chmely. Zdeno Hochmut promítl tvorbu nového vchodu do jeskyně Skalistého potok. Tato přednáška mě docela zaujala a byl to můj vytypovaný favorit pro pozdější diváckou soutěž i cenu. Snímek nakonec i vyhrál. Na prolongaci nového vchodu přispěli svým dílem i manželé Ondrouchovi ze skupiny Pustý žleb, kteří zde lokalizovali polohu radiomajákem s velkou přesností. Z filmu mě nejvíc dostaly rozložené a použité vrtačky a kanga, zničené, anebo zúčastněné na otevírce.
Následoval Gabo Lešinský a jeho stromy vrostlé do propastí. Myslím si, že sál docela zíral a i já částečně nechápal, ale přednesené argumenty o stromech, které v podstatě podzemní dutiny vyhledávají byl výmluvný. S několika podobnými případy jsem se i ve Slovenském krasu stkal a má to něco do sebe.
Pak se promítaly dva filmy rumunské skupiny Sfinx a pomyslná podzemní Atlantída od klubu ATE Trascau. Hezká hudba a promyšlený střih. Snímky byly beze slov i když rumunština je určitě hezká řeč, zato se mohl divák lépe vnést do děje. Mezi filmy šlo zopár fotografií skupin Chtelnická a Handlová. Na jednom snímku jsem se dokonce i poznal s démonickým vozítkem ve stylu výsadkového samochodu amerických jednotek na planinách u Chtelnice zhruba tak před 30-ti roky. Z černobílých fotografií sálala atmosféra 70-tých let a jeskyňářských, dnes už téměř zapomenutých setkání….
Dopolední program byl uzavřen informací o nežádoucích vlivech, zejména divoké a černé jeskyní archeologie a čmárání do stěn a krápníků od Mariána Sójaka a kategorizací jeskyní jako Slovenského národního dědíčstva od Marcela Laľkoviča.
Po přestávce s obědem jsem si zarelaxoval a vynechal první příspěvek o léčivých přípravcích na revmatická kolena a jiných údů jeskyňářů a zhlédl další poutavý film o Rumunské jeskyni Humpleu od klubu Polytechnika z Kluže. Igor Filo informoval o pravěkém člověku v Borinském krasu, s pěknou a amatérsky pojatou přednáškou. Lukáš Vlček, poslední dobou i často se vyskytující v Moravském krasu, zaujmul diváky o jeskyni Daxner na Muráňské plošině.
Ondřej Štefko jako autor, scénárista i herec se svou věčně rozesmátou manželkou, která nám kdysi na akci ve Vrátné dolině pekla buchty a jejich téměř rodinný film o objevech v Krystalové jeskyni na malé Fatře. Další film o Vestenické medvědí jeskyni od Petera Strečanského (JK Handlová). Tak trochu náborový film, ale pěkný. I Petera jsem našel na mé historické 30 let staré fotografii z velkolepého setkání na horárni v Čachtickém krasu.
Zvolna již kultovní film cesta za objevem od Romana Groška, který promítnul Zdeněk Motyčka nemá již cenu představovat, protože ze všech setkání přináší jen vítězné diplomy. Tudíž jsem spolu s ním bohužel nechtěně vynechal i Drienovskou jeskyni od Pavola Kočiše. Stejně tak aktivity Koty 1000, svorně přednesené Petrem Medzihradským a Oldou Štosem ze Slovinského Kaninu, která určitě proběhne i na Speleofóru 2008.
Dál byl opět film o použití Cevamitu v Gombasecké jeskyni Skupina Speleo Rožňava takto rozšiřuje neprůleznou puklinu již několik, asi 16 let a nyní je v hloubce něco přes tři metry. Inu „kdo si počká, ten se dočká“. Metoda je jediná možná a vhodná kvůli nekonečným brčkům v této turisticky zpřístupněné jeskyni. Zbižo Nišponský nic nepromítal, zato přednesl zajímavou úvahu o vztazích mezi jeskyňáři, ochranáři a jinými návštěvníky, třeba zaměstnanci lesů, vod a strání krasových oblastí na Slovensku. Zbižo se také prezentoval zajímavými keramickými plastikami se speleotématikou, které byly průběžně vystaveny v jídelně.
Branislav Šmída za všechny zúčastněné na letošní expedici Tepuy 2008 shrnul všech 7 dosavadních akcí v kvarcitových oblastech a krasech a pozval všechny zúčastněné na akci v příštím roce. Třeba ísť…Samozřejmě taky informaci o nejnovějších objevech v jeskyni Mesačný tieň a o aktuální délce 17-ti kilometrů. Tato hodnota samozřejmě není konečná, další průzkum bude pokračovat. Nakonec jsme se prostřednictvím filmu opět prošli po Sklenianskom krase od Petera Stračanského a po Rumunské jeskyni Zgurašti od Kristiána Ciubotarecu, vedoucího skupiny Sfinx.
Speleomíting byl zakončený rozdáním diváckých cen, vychválením sponzorů a chlastačkou, ze které se posléze většina přítomných omluvila a odjela. Do noci jsme pak pokračovali ve Svitském hotelu Mladosť, kde se také zastavil čas s Rumunskými kamarády ze Sfinxu. Koneckonců bylo o čem, jezdili jsme za nimi hodně často a velmi dlouho.
V neděli jsme se ještě prošli povrchovku po Demanovské dolině, konstatovali brutálně zvýšené ceny všeho možného a odjeli domů. Českou speleologickou společnost reprezentovali Zdeněk Motyčka, Oldřich Štos, Igor Harna a moje maličkost.