Stráně nad Josefovem

Můj jeskyňářský víkend začal až v sobotu. V pátek a vůbec celý týden jsem absolvoval různé výškové práce, většina z nich končila velmi pozdě večer. I pár hodin stačí k regeneraci, hlavně, když si sednu k počítači. Na Severu jsem ani nikoho nečekal, skupina Tartaros byla pracovně mimo území republiky, na internetu jsem nenašel ani jiné plány a výzvy k pomoci. Obvolal jsem pár známých s nabídkou pomoci při přenášení kbelíků, negativně, nicméně vše dopadlo prostě... opět výborně.

Nebylo na škodu zkontrolovat naše lokality. Při veřejném proklamovaní absence skupiny se občas vyskytnou různé tajné akce v režii neznámých lidí, na lokalitě, kde do toho nemá možnost nikdo mluvit. Obešel jsem Vintoky, Liščí, Šamalíky, Rogendorf, vše v pořádku, mohla začít moje pomalá pouť na Jih.

Kras zvířátkový. V Ostrovských Vintokách velmi milé, nechtěné setkání. Odkudsi z boční pukliny vylétla sova. Úplně bílá, velká, strašně obrostlá peřím a hrozně krásná. Neměl jsem v úmyslu nikoho rušit, prostě jsem o ní nevěděl. Ve směsici překvapení, strachu i zvědavosti mi létala mnoho vteřin asi metr nad hlavou. Překvapení bylo oboustranné, neuvědomoval jsem si, že mám sebou foťák. Sova pak zaujmula původní místo v puklině. Druhé zajímavá setkání byla na Harbechu. Odpoledne zase kapali mravenci do šachty, jak se mi podařilo onehdá nafilmovat. Asi hezké počasí bude. Nad planinou poletovali v šest večer, ještě za světla čtyři netopýři. Původně jsem si myslel, že se jedná o ptáky, ale podle trhávých pohybů šlo o myotisáky. Možná měli hlad, možná potřebovali před zimou ztloustnout. O nic by vlastně nešlo, kdyby se seshora nenápadně nepřibližoval dravec. Jen tak si tady lítám. Na vlastní oči bylo pak možno sledovat útok predátora na oběť, její zoufalé pískání, úžasné manévrovací schopnosti obou aktérů souboje. Trvalo to dlouho, výsledek nerozhodný. Ten větší ztratil výšku, rychlost, moment překvapení i orientaci v prostoru. Prostě vše. Ten menší se ztratil raději úplně. Je príma, že faunu v Krasu můžeme pozorovat často a dlouho. Skoro tak jak chceme. Naopak to nasraný divoký prase v neděli zmizlo za vteřinu. Stálo deset metrů ode mě.

Kras betonových válečků. Ano, jak je poslední dobou zvykem, práci si sebou bereme i o víkendu. Je to koníček. Skružování na mé jiné oblíbené lokalitě. Na Harbechu. S Velkým Oťasem, skvělými suchožlebáky, dobrou slivovicí v krku a zednickou lžící v ruce. Skutečně mi nemusí jít jen a jen o objevy. Dobrá parta kolem je základem opravdové pohody. Spustila se jediná skruž, zato se pořádně ukotvila, obezdila, v klidu počká dalších 14 dní na další kamarádky. Nad Hrabechy se prohání vítr strništěm. Pšenka je už sklizená, Konrádův dvůr září v zapadajícím slunku. Celý den se proháněli motoroví ptáci nad planinou a nemilosrdně vyháněli zbytky zvěře, které se podařilo ukrýt v zarostlých závrtech. Motorová rogala a jiné ultralaity hučely neodbytně. Zřejmě se dostávají do módy, nebo pod cenu za svezení. Není klid uším v přírodě Moravského krasu.

Kras burčákový. Tažení na jih můžou doprovázet i věci velmi příjemné, jako posezení s kamarády u ohně, nebo v oblíbené hospůdce u sklenice chlazeného Radegastu. Nad námi temní nebe, dole bliká tisice ledek nočního Brna. Křivé komín v Majlontě nečoudí, je to varovný prst a nehet je skoro ve výši očí. Orientační bod. Tažní ptáci taky neví, kde a jak budou spát a co budou žrát. Vědí přesně podle čeho a kam mají jít. Za pohodu a možnost přespání děkuji Babické skupině.

Kras nad Josefovem. Na josefovských stráních jsem dlouho nebyl. Hlavně v té pravé. Kdysi jsem je odbýval při pěších přesunech do krasu nějakým Máchovým památníkem, Převážením přes Habrůveckou bučinu a Rudice. Nebo s dětmi opakovanou návštěvou hutě mého dědy kdesi dole. Taky jsem se na ni koukal od Sedmi dubů a různých jeskyní stráně levé. Nádherná historická stezka kolem (a taky za tím účelem vytvořená) Slovenské stráně vedla až na samou hranici krasu. Vápence v podzemí skončily stejně nápadně jako na povrchu, kdy bukový les se všudypřítomným listím přešel v les dubový s půlmetrovým kobercem jemné trávy. Boční hřebeny s neskutečnými výhledy do dalších zákoutí krepového zeleného papíru i na paneláky v Adamově. Tak nějak to připomíná ze záčátku výstup na planiny Slovenského krasu, později nahoře putování po hřebenech Malé Fatry JZ od Žiliny. Fantastické místo.

Kras Pohanský. Z předsíně Býčí skály zmizela dřevěná Xoana hlídající vstup a pro někoho i výstup z pekel. Pohanská bohyně s velkým šulínkem, nadmutou parukou z listí a štíhlá tak, jak dovolí tupé dláto stvořitele. Hermafrodit se nehodí do pohádky o sněžném drakovi. Dětské hlavy nikdy neuchopí tuhle skutečnost. Hlava Xojky doplňuje interiér významné speleologické stanice před ještě významější jeskyní. Jdeme s Hadařem poodhalit další tajemství a poodhrnout další sedimenty ze Staré štoly. Je jak krásná pohanská dívka v jednoduchých šatech, která se kroutí a zakrývá. Bystrá oka mužů vidí vše. Ze závalu občas vyletí valoun tvaru pštrosího vejce, nenadále se zdvihne průvan, nebo začne hučet ujíždějící svah nad námi. Jako když pomalu teče bystřina a není vidět. Kdo byl celou jeskyňářskou kariéru u lopatky a kbelíků jsou to zvuky, které intenzivně vnímá celé tělo.

Kras s jeskyněmi. Navštívili jsme taky zajímavou jeskyňku v pravé údolní stráni poblíž Tří kotlů. Nu což, stále jsme oblečení v montérkách. Jeskyně s číslem 1176 je ponorná jeskyně vytvořená na vrstevních plochách lažáneckých vápenců a míří do nitra planiny z jihu. Kdysi se zde těžilo ve velkolepém stylu pomocí huntu na kolejích, sestřelováním stropů a stěn. Dnes je zajímavější a úspornější pokračovat vstříc přítokům odspodu. Stará štola je skvělým příkladem. Jinak moc pěkná jeskyňka s drobounkou pisolitovou výzdobou.

Kras lezecky nebezpečný. I v bezpečných jeskyních krasu dochází k těžkým nehodám, jež nepáchají jeskyňáři, ale třeba horolezci. K té poslední jsme přiběhli do jeskyně Jáchymky. Mladý horolezec se zjebal 7 metrů po pokusu o slanění na staré skobě. Speleologická záchranka nezasahovala, incident se odehrál v turisticky průchozí části jeskyně. K neštěstí jsme se nachomýtli až v druhé polovině dějství, kdy už nešťastníka odvážela sanitka od jeskyně na heliport před bývalou hájovnou na rozcestí v Josefově. Pomohli jsme spolulezci odstrojit výstupovou trasu, pobalit věci. Pokusili jsme se najít brýle postiženého. Taky pomoc. Podpora. Toho zdravého to potěšilo. Zdeněk z Vratikova pak hodil mladého, vyjukaného kluka z Prahy se dvěma velkými batohy na nádraží do Adamova.

Takový moc zvláštní víkend to byl....

Fotky z krásných podzimních stráních jsou na Rajčeti.

Malou zprávu z nehody v jeskyni Jáchymka jsem dal do technické sekce na jeskyňáři. cz., protože tam částečně i patří....