Tajemství pod střechami

Na konci pracovního týdne jsem se vyskytl v Brně. Dokonce v centru na střeše základní školy. Páni lešenáři po sobě opoměli zapravit dírky po lešenářských kotvách. Tak byli pozvaní "horolezci". Historická budova na Křenové bytelně čněla vedle okolní zástavby. Mansardová střecha trčela nad už tak vysokou budovou Hlavního nádraží. Zhruba dvojková hřebenová cesta k jedinému hromosvodu na nejvyšším bodě připomínala blbě odjištěnou a neskutečně rozchrastanou ferrátu. Přestože krytina školy absolvovala generálku, zřejmě sem není vidět z ulice, pracovníci se opoměli tady seberealizovat také.

Jedinou jistotu skýtaly pokrývačské háky ukované za Rakouska-Uherska. Secesní obloukové závěsy okapů přímo vybízely k uchycení deviátoru. Lesy hrotů na každém výčnělku a římse dokonale zavazely. Šikovné děti v neskutečně obrovských třídách se pilně učily. V jedné hrály na bubínky, v jiné na počítačích, nebo si jen tak po sobě házely učebnicemi. Každé desáté dítě bylo bílé. Cesta do krasu byla doprovázena vědomím kontrastu a konfrontací mezi monumentální velkolepou secesí a syrovou realitou a malostí dneška...

V Ostrově u Macochy na faře měli sraz kamarádi kolem Vaška. Jednou za rok se zde scházejí, aby si pokecali o svých akcích a promítli obrázky ze svých cest (Cajdafest...). Už v pátek jela na plátně výprava z Maroka, Číny a Islandu. Bylo jich hodně a na sobotu přislíbili pomoc při bádání. Za nějakou exkurzi. Proč ne, každá ruka je dobrá. Sobotní den začínal nadějně, možná půjde udělat nějakou povrchovku a konečně si ten podzim užít a pořádně nafotit.

Počasí ráno však nadějně nevypadalo. Nedalo se dělat nic jiného, než dopoledne strávit v jeskyni, nebo hospodě. Pomoc kamarádů vázla na jejich nedostatečném vybavení, které se hodně půjčovalo. Nicméně vznikly tři teamy, jež vyklízely materiál z Kalcitového dómku Lopače pod Druhý vodopád. Práce probíhaly do pozdního večera. Na střídačku všichni navštívili i jeskyni Spirálku (děkujem Plánivské skupině). Prací se zúčastnili Kuba, Lukáš, Gaz, Vašek a host Kubrt z Rudické skupiny. Kromě přemísťování sedimentů bylo vyměněno vadné čerpadlo a zmapována propástka v chodbě nad sifonem. Jeden samostatný team pro dopravu čerpadla byl doplněn z hostů Myotisu.

Další akce proběhly jinde v krasu. Na Kateřinské jeskyni bylo komentované provádění v rámci 100. výročí objevení Kateřinské jeskyně, respektive jejího pokračování. Průvodci v dobových průvodcovských stejnokrojích, masky Absolona, Čarodějnic a malé Kateřinky s plyšovou ovečkou sehrály pro letošní poslední návštěvníky malé představení. V Rudické galerii byla vernisáž fotografií Martina Majera a Zdeňka Špačka. Nechal jsem se tam odvézt, měl jsem auto jinde. Na vernisáži bylo asi 20 lidí, což je ale na méně známého autora z Berouna pochopitelné. Pěkné fotky a ještě lepší víno s pečenými ňamkami v podobě netopýrků.

Den samozřejmě pokračoval večerním promítáním opět různými undergroundovými filmy na faře, vystoupením Českých fotbalistů v televizi a nedělní další tajuplnou střechou. Budova se nacházela kousek za Vyškovem, takže bylo potřeba vyjet brzo. Vstávat o půl šesté v neděli je šílenost, přesto jsme deštivé rozednění viděli již ze střechy polorozpadlého hotelu Besední dům v Ivanovicích na Hané.

Velkolepá budova byla už delší dobu vybydlená. Rozkradená typicky po cikánsku odspodu a díky vybourání dvou příček přišla i o kus schodiště, jež jsme akrobaticky zdolávali bez zábradlí a po žebříku. Srandovní odspodu proto, že na půdě ležělo tolik nového pokrývačského materiálu, jež by po stavebních bazarech vyneslo slušnou sumu. Kolonáda, nebo besídka v zahradě, jejíž neorenezanční sloupy zbyly na jediné obvodové zdi už nestála, bagrista si ji plynule nahrnoval pod sebe, aby dosáhl výše.

Tašky byly kdysi dávno zkušeně vyražené v místech obvodových zdí, aby do nich co nejlépe zateklo. Klády ze stoletých smrků ve stropnicích, jež možná pamatovaly tažení Napoleona na východ, byly posety houbami a choroši. Podlahy byly pokryty cihlovým záklopem a pornočasopisy, které si pamatují poslední hotelové hosty. Nebyl čas třídit, muselo se bourat a bagr byl jen na dnešek. Zespodu začouzené tašky padaly mezi roztažená stehna a zpod prachu jukaly klitorisy a jiné stydlé pysky s persingy. Postříkané obličeje mizely postupně i s podlahou o patro níže, protože do toho marastu občas chcalo. Opálené děti dole hbitě kličkovaly mezi padajícími trámy a cihlami a vytahovaly z ruin plechy. Besední dům klečel na kolenou.

Za dobu svého pracovního angažmá jsem poznal hodně domů a střech, ale tyto dvě opravdu stály za to...