Vernisáž Velkého Oťase a jiná setkávání v Moravském krasu.

Minulý víkend proběhla další vernisáž amatérského umělce a jeskyňáře Oty Šimíčka. Byla to v pořadí už 7. výstava Velkého Oťase, spojená s večerním posezením v Rudici U Valášků. Měl jsem již tu čest navštívit některé předešlé výstavy Otovy, zejména tu první. Umění a malbě moc nerozumím, ale tehdy o něm asi nebyla řeč, malby mi místy připomínaly výtvory mé nezletilé dcery Zuzky. Oťas tehdy navštěvoval školu kresby a malby u soukromého učitele, daly se očekávat velké změny a ty přišly.

Dnešní jeho tvorba se výrazně zlepšila, přibylo mleb z plenéru, krajiny a objekty. Obrazy už mají svůj svébytný styl, podobně jako Otovy zavedené fotografie. Plátna jsou upravená i po stránce kompozice se zajímavými liniemi a originálním dělením plochy, mají děj a myšlenku. Bystrý pozorovatel si může před objektem postát a v duchu si ho skládat podle různých drobností a nyancí, kterými autor vůbec nijak nešetří. Slabinou jsou stále kontury a barvy. Ale co hlavně, Oťase to baví a dá do toho vše. Líbí se mi to obrovské úsilí a dělá to pro všechny.

Podobně výrazové jsou i fotografie. O Otově fotografické tvorbě toho bylo napsáno dost, výsledkém je i účast na výstavách, fotosoutěžích, publikování ve speleologických tiskovinách, na Internetu a jinde. Ale o tom jsem vlastně psát nechtěl. Vernisáži předcházelo kopání na Harbechách v Trojce závrtu. Oťas normálně dejchal, žádná tréma, žádné machrování a silný řeči, jen ta klasika rebela, na kterou je každý zvyklý. Výstava už byla nachystaná od půlky týdne, s instalací pomohli Rudičtí kamarádi. Prostě jsme zahodili kýble a Oťas šel otevřít. Zahrála tradičně skupina KNIR (Kulturně nezávislá iniciativa Rudice). K zapití nějaký dobrý a hlavně domácí alkohol s obsluhou Oldy a Jarouška. Pokračovalo se večer U Valášků, do té doby se dala stihnout romantická večrní procházka kolem dokola Rudického propadání a různých jiných objektů, například nejhlubší suché propasti v ČR, která připomínala dekl od kanálu. Večer byla jedna bečka zdarma na účet pořadatele a strašně dobré vepřové a kuřecí pochoutky. Společně s Knírem posedělo a zazpívalo si asi osmdmdesát kamarádů a jeskyňářů, převážně starších ročníků a pamětníků.

Opravdu pěkný večer, podstatné je, že Velký Oťas pokračuje v tradici různých kulturních akcí v Moravském krasu. Že lidi se tu stále scházejí, vzpomínají, baví se a v neposlední řadě i plánují. Napadlo mě následně druhý den pár věcí k tématu. Prostě sepsat pár podobných kulturních, ale i sportovních setkání, které se v Moravském krasu děly a dějí. Jejich výčet není pochopitelně kompletní a časově ani přesný. Kdysi jeden virtuální, přesto obdivovaný a známý ČS speleolog prohlásil, že bude komentovat jenom ty podniky (události, časopisy a projekty), jejichž trvanlivost bude delší, než 5 let. Má to něco do sebe, hlavně když je podporujeme všichni ze společné kapsy. Přesto si myslím, že je dobré se zmínit o všech.

Jeskyňářská Mikulášská zábava. Kdysi hodně dávno od 70-tých let organizovala skupina Býčí skála a Rudice, asi by pamětníci mohli pohovořit více. Nejprve u Fárlíků ve Křtinách, později v Rudici. Určitě přijížděl celý kras, moji rodičové taky občas. Jen tak mlhavě si pamatuji jako Mikuláše Celofána, později myslím Žluťáka, nebo Huga, čerty Emila Bartoně, Basília a anděly Docka a Lojzka. Normálně se rozdávaly dárečky, válely speleotanečky, za totality aspoň nějaká forma postoje k režimu. Jedním z konců Mikulášských byl asi odchod Celofána do Kanady, po pár letech celkem pravidelná akce vyšuměla sama a je to škoda. Fotky a Celdův komentář z r. 1972 je na webu BS.

Speleorumbál. Pokračování v tradici speleoplesů, skupina Tartaros začala pořádat jeskyňářské plesy - Speleorumbály s točeným rumem, jinými specialitami a kulturními vložkami, ohňovými tanci a podobně. Zatím proběhl 3. ročník. Jak se akce zaběhne se uvidí, zatím je zájem poměrně velký a to i ze stran nejeskyňářů, místních občanů a mimokrasových příznivců. Co se zatím nepovedlo je časté střídání místa konání, ale doufám, že se to časem nějak urovná.

Memoriál RNDr. Rudolfa Burkhardta. Byl dálkový pochod a konal se pravidelně v květnu. Místo a pořádající skupina byly Babice nad Svitavou, Dagmar, Babická skupina a nedlouho potom i Česká speleologická společnost. Pochody začaly také v 70.tých letech, skalní účastníci se scházeli už v pátek v Babicích. Protože hospoda brzo nestačila, kupovaly se bečky nejprve do Pekla, později do tělocvičny. V sobotu večer pak k táboráku za kulturákem a tanci na puchejřích. Pro návštěvníky byla vždy připravena speleologická výstava, která se každý rok aktualizovala. Pro sportovně naladěné jeskyňáře byly k dispozici trasy 15, 25, 50 a 75 km jarním Moravským krasem. Nedělní skutálení na vlak ke Svitavě, nebo do Babických jeskyní. Memoriál jako speleologická akce zanikl na začátku 90-tých let.

Jiné sportovní akce: Pochod Moravským krasem a další pochody. V tradici, ale soukromě pokračuje skupina Holštejnská podzimním Pochodem Moravským krasem z Brna do Holštejna. Nevím kolikátý ročník, ale bude jich hodně. Určitě první ročník (a taky soukromě) vzpomínkového pochodu na Standu Mayera byl otevřen loni v prosinci na Štěpána. Jak se ujme putování po severu Krasu se ještě uvidí. Tour de Kras. Když jsme u sportovních podniků, začal v roce 1992, jedná se vyloženě o recesní akci, v poslední době se její popularita hodně zvedla, nicméně u jeskyňářů moc známá, ani vyhledávaná není. Podobně jako Tour de Žleby, tentokrát vytrvalostní jízda oběma žleby Pustým a Suchým a po Macošské plošině zpět ke startu, kdy se počítá počet odjetých koleček za jeden den.

Speleofórum. Čistě speleologická záležitost, letos bude mít 30. výročí založení. Zakladateli jsou O. Šimíček a L. Kahle. I když současná podoba setkání a fóra je úplně jiná, než původně zamýšlená (původně se mělo jednat pouze o přátelské posezení v přírodě s promítáním diapoziivů), našla si své skalní příznivce z celé České republiky i zahraničí. Dnes se jedná o centrální akci ČSS a je na velmi vysoké úrovni. První ročníky probíhaly v hotelu Zlatá lípa v Lipovci, později převedena do Rudice a současně probíhá ve Sloupu v Moravském krasu. Setkání je natolik známé a popisované, že je zbytečné ho nějak přibližovat více. Nově je připojen v neděli i seminář o bezpečnosti a technice výškových prací. Od konání ve Sloupu jsou připojeny i nedělní exkurze do jeskyní MK.

Vzpomínka. Podnětem byla traická událost v Amatérské jeskyni v srpnu 1970 s úmrtím M. Šlechty a M. Zahradníčka. O hostorii vzpomínek se dá dočíst v Almanachu Plánivské skupiny, která vzpomínku pořádá. Postupem doby se stala vzpomínkovou pietní akcí na všechny tragicky zesnulé jeskyňáře a nejenom v Moravském krasu. Vzpominkový pochod vede od jeskyně 13C na Simonův vrch, Lopač a lom Velká Dohoda, kde bývá večer zapálený slavnostní oheň. Kdysi s pívem, pak několik let se abstinovalo, dnes je postavený regulerní stánek, pívo se dá koupit a to je dobře. Je to v podstatě první víkend po prázdniných, večer slouží jako společenské setkání s výměnou názorů a zhodnocením letních výjezdů.

Setkání veteránů. Pravidelně jednou za rok pod záštitou Správy jeskyní a organizačně od Kelfa se sejdou krasoví pamětníci, bývali jeskyňáři a důchodci. Podmínkou je věk nad 60-let. Akce je spojená většinou s prohlídkou nějaké zpřístupněné jeskyně a poklábosením v hospodě. S různou mírou zdatnosti návštěvníků je v programu i krátká vycházka. Akce se pořádá pár let a je v poměrně velké oblibě.

Silvestrovké posezení. V krasu mělo několik podob s velmi podobným scénářem. Někdo domluvil hospodu a sezval jeskyňáře, hudbu a nějaké kytaristy. Takto se dalo posedět U Valášků, na Holštejně a v neposlední řadě i na Macoše. Bohužel žádná tato společenská akce nepřesáhla horizont jednoho roku s vyjímkou Macochy a většinou další rok pokračovala jako soukromá pořádající skupiny. Společenský silvestr Na Macoše několik let slavila Kota 1000 a její příznivci. Dnes je to pouze pochod skrze Macochu většinou k Němcům, nebo domů. V podobném a víceméně soukromém duchu se odehrává i povánoční setkání na Býčí skále.

Dny otevřených dveří, přednášky a semináře, ostatní. Myslím si, že je lze taky za společenskou akci považovat. Pravidelně otevřené dveře bývají v květnu na Býčí skále. Nepravidelně a nárazově ve významných lokalitách a při nějakých výročích (Amatérská jeskyně, Ochozská jeskyně). Pravidelná pouť do Císařské jeskyně u Ostrova se amatérů moc netýká, ty ostatní jen jako průvodce a zajišťování akce. Motoristická akce Vehickle Cup v Rudici je otázkou místních traktůrkářů a techniků-vynálezců. Semináře, velmi zajímavým mohl být Seminář speleoalpinismu, který byl uveden jako první ročník a pravděpodobně koketoval s myšlenkou každoročního setkání speleoalpinistů, provozujících speleologii ve vysokohorských krasech. Konal se v Rudici a měl velmi bohatý a zajímavý program, bohužel měl velmi nízkou návštěvnost a proto se neujal. Stejně jako plánovaný Moravský kilometr. V Moravském krasu zřejmě není zájem o podobné akce.

Občas se tu urodí nějaký ten kongres, mezinárodní setkání, nebo valná hromada ČSS, společenské akce jako víno, leč příliš jednorázové. Z pravidelných akcí je to všechno. Možná, že jsem na něco zapoměl, nebo nepřesně uvedl a je to možné napravit dole v komentářích....