Východní Tatry, Javorinka 2012

Na začátku každého roku pořádají členové Speleologického klubu v Brně pracovní akci v Tatrách. Do Javorové doliny jezdí už od roku 2005 ke skupině Spišská Belá. Připojil jsem se také, lokalita se mi velmi líbí, poslední dvě akce jsem krs nemoc musel vynechat. Asi nejvýznamějším počinem členů místní skupiny bylo otevření nového, horního vchodu do jeskyně. Loňského roku se zadařilo propojit jeskyni v masivu Úplazu s Javorinkou, prodloužit jeskyni na 10 126 m a zvýšit kladnou denivelaci na +470 metrů (Mevědí galerie). Čímž se asi nakrátko předběhl i Mesačný tieň.

Tím odpadly všechny zimní akce, protože už není nutné brát ohledy na vodu, dešťové přívaly a vrtošivý odtokový sifon Kerberos. Nyní se dá v jeskyni bádat i v létě a v případě zatopení sifonu jednoduše vylézt horním vchodem. Mladší generace speleologů toho využila hned první zimu, kterou se věnují raději lyžovačce. Takže jsme si akci domluvili s Ľubem Plučinským, který nám zajistil ubytování v Akvárku, možnost si vyvézt věci nahoru a klíče od jeskyně. V prvních únorových dnech tohoto roku panovaly po celé Střední Evropě mimořádné nízké teploty, které zde v noci hladce překračovaly -3O°C, ve dne a za slunečního svitu se pohybovaly kolem -15°. Naštěstí byly mrazy suché, dalo se bez obav něco dělat.

Tentokrát byla akce spíše poznávací. Ve středu jsme přejeli po trase Praha, Brno, Trenčín, Žilina, Poprad, Spišská Belá, Javorina jedním autem. Pozdě večer jsme byli na místě, Ľubo nám už dvě hodiny zatápěl v Akvárku. Bylo příjemné dojet do tepla. Domluvili jsme se na nějaké práci, což obnášelo hlavně revizi, nebo přemapování povodňového propadání pod vchodem v západní části jeskyně.

Ve čtvrtek v poledne jsme došli ke vchodu a sestoupili do jeskyně. Ľubo je jedním z hlavních mapérů skupiny, pod vstupem měl nějaké nejasnosti, chtěl si je jednak ověřit a jednak se podívat na jiný systém mapování. Použil jsem naše Tartarosácké Disto a společně zmákli za dvě hodiny asi 150m úsek strašně zajímavých odtokových kanálů, jezer, propástek a komínů. Disto mělo úspěch, i když zpočátku nefungovalo díky vybitým baterkám bluetooth. Zadařila se i kalibrace přímo v jeskyni, takže jsme mapování nakonec rozběhli s Ľubem a Mildou. Igor s Petrem se věnovali fotodokumentaci, společně jsme ještě navštívili Javorovou chodbu, jež je také jedním z paleopřítoků do spodní části systému Javorinka. Nad odtokovou částí se nalézá i systém Bludiska s více patry a chaosem chodeb. Moc se sem nechodí, výzkum probíhá převážně v horních patrech jeskyně.

V pátek bylo venku velmi krásně, Ľubo se musel věnovat rodině, Igor se obětoval a věnoval se svému zamrzlému francouzskému autu. Milda s Petrem si vyšli na procházku směr Burdel, což je chatka poblíž horního vchodu a také lépe vyšlápnout stopu. Chata se pravidelně využívala při prokopávání horního vchodu. Já jsem vyšel s fotoaparátem směr Javorina, Lysá Polana a zpět. Večer jsme se připravili na sobotní sestup do jeskyně, zamítli jsme dnešní cestu do podzemního bivaku s akcí na noc a sobotním výlezem z jeskyně. Nebyla motivace, ani náplň práce pro nás.

V sobotu tedy byla v plánu pouze lehká exkurze s focením k 2. vodopádu a zpět, která bohužel skončila úrazem Mildy v chodeckém terénu mezi oběma vodopády a následnou záchrannou akcí. Průběh vyprošťovací akce jsem už popsal na jeskyňáři.cz. Skutečně jsme přemýšleli o tom, jak dostat Mildy vlastními silami ven. Bylo nás ale málo, pod námi opravdový nevystrojený lezecký terén v 1. vodopádu, jezera, kaňony, stoupání ke vchodu a 3km sněhem k autu. Neměli jsme žádný lezecký materiál. I když by jsme si pro něho mohli zajít, lano vzít ze 2. vodopádu, nestačilo by to. A taky jsme nechtěli po transportu našimi silami jeho nohu ještě více zlikvidovat. V neděli jsme se sbalili, uklidili v Akvárku, rozloučili s hajným Marcelem, Ľubem i Pavlarčíkem, odevzdali klíče, navštívíli Mildu v Popradské nemocnici, kde jsme ho dovybavili ještě eurama a nějakými instrukcemi. Dál jsme museli do Smokovce na stanici horské služby, kdyby něco potřebovali upřesnit  a navštívili jsme také velitele záchranky Ivana.

Jeskyně a kras v Tatrách mají již vysokohorský charakter. Javorinka se dá zařadit mezi horské jeskyně, i když vchod leží "jen kousek" nad tisícovou hranicí, dál jde skoro půlkilometr do plusu. V zimě a extrémě nízkých teplotách se osvědčila bytelná základna s kamny. Bez ní je snad lepší bivakovat v jeskynim kde je teplota aspoň lehce nad nulou. Problém bylo udržet baterie v tepelné pohodě. Nosili jsme je po kapsách, do spotřebičů strkali až v jeskyni. Například Pocked jsem v úterý doma nabil na 100%, ve čtvrtek v jeskyni byla kapacita pouhých 60%, aniž jsem s ním cokoliv dělal. A to jsem jej měl neustále zabalený u sebe.

Osvědčilo se převlékání v jeskyni, vchod byl natolik vymrzlý, až se tu neobyčejně prášilo. Na fotoaparát, blesk a měření jsem použil jídlonoš s termickou úpravou, takže se objektiv nikdy v jeskyni neorosil. Takto lze fotoaparát přenést z tepla chaty do vlhka jeskyně, akorát se nesmí venku na mraze schránka otevřít. Pro případ nehody je vhodná aspoň jedna karbidka, která dovede pod izofólií udělat výrazně teplotní pohodu a na delší průstupy se osvědčí i plynový vařič s ešusem. Na udržení teplotního standardu jsme měli třtinový cukr, citrony a vodu z potoka.

Dál se nebudu rozepisovat, o akci se toho napovídalo už dost. Jsem přesvědčený, že na nás slováci nezanevřeli a že budeme moci sem podívat ještě někdy příště. Nějaké fotky jsem už dal na Rajče.

Fotky od Iora Harny z jeskyně a ze záchrané akce.