Vyšlo Speleo č. 60/2012.

V prosinci vyšel další jeskyňářský občasník - Speleo číslo 60. Má pěknou barevnou obálku ze všech stran plnou fotografií, 84 stran na pěkném papíru. Co se ukrývá uvnitř. Speleo uvádí ediční rada historickýmí údaji - Speleo se vydává už 22 let a navíc rada s jistotou říká, že časopis pořád ještě není na vrcholu. Je dobré přiznat barvu. Taky mluví o závislosti časopisu na dotacích o obecném uvažování převodu časopisu do elekronické podoby. Cením si tohoto věcného a pragmatického přístupu Ediční rady.

Zprávy z předsednictva tradičně komentuje Zdeněk Motyčka. Hodnotí zejména uplynulou Valnou hromadu v Žacléři a rozděluje poznatky do tří bodů. Všímá si osamělého výkřiku a bere ji jako folklórní vsuvku. Já jsem si tam všimnul mnoha podobných zoufalých výkřiků, jimiž by se dalo popsat několik stránek. Píše o hromadě popsaného kyberprostoru, který zřejmě zaplňují ti, kteří nepíšou do médií vydávaných ČSS a není za nimi vidět výsledky. Na závěr informuje o zveřejnění materiálů vzešlých z letošní Valné hromady ve speciálním čísle Spelea. V jedné věci má Zdeněk pravdu. Tato Valná hromada skutečně přinesla mnoho pozitivních výsledků.

Dálší příspěvek se týká 16. mezinárodního speleologického kongresu. Zde jsem si všimnul jedné věci. Autor řadí mezinárodní účastníky mezi "obyčejné jeskyňáře", kterými jsme i my sami. Obyčejný jeskyňář česka stojící denodenně u soustruhu a živící rodinu asi nebude mít na kongresovou vstupenku peníze, jako srovnatelný speleolog cizí. Nic naplat, že se jedná o mimořádnou událost, s čímž naprosto souhlasím. Padla zde i zmínka o "chorobných narcisech". Připadá mi, že dříve se jimi autor příspěvku spíše obklopoval a dával všem za příklad, dnes je pomíjí. I díky mnoha vykřičníkům mi přepadá celkově příspěvek jako typický náborový leták. Bára Šimečková pak přináší přehled celkového hospodaření za loňský rok se ziskem cca 100 tis.

Úroveň obsahu Domácí lokality se poslední dobou výrazně zvyšuje. Petr Barák uvádí poměrně neznámou Irainovu propast v Pustém žlebu. Pokud jeskyně vběhne hlouběji do masivu, a jestli se pod ní nachází nějaké paleo-rameno Suchdolského potoka, může se jednat o velmi nadějnou lokalitu. Svojanovský a Bohanes uvádějí objevy nad Kostelíkem v Javoříčských jeskyních. Popisují těžkou Objevnou cestu Ševcovu (můžu potvrdit, je to extrémně husťoučké) a také samotné objevy. Jde o systematický průzkum na základě mapy i zhodnocení dosavadních výsledků, žádné bezhlavé pobíhání po lokalitě. Článek je pěkně napsaný, doplněn výřezem mapy a kvalitními fotografiemi.

Velmi dlouhý příspěvek (19 stran) zaslal Vojta Gegor Celofán o hydrologii sloupské sníženiny a vztahu k jeskyni Kůlna. Je ucelený, kompletní, jsou zde stručně shrnuty starší práce autora v návaznosti na nové poznatky a objevy, zejména v Novém Sloupském koridoru. Dále přehledné tabulky, mapy historické i současné, je tu dosud nepublikovaná mapa geologická a bohaté literární zdroje. V oblasti jsem se dlouho pohyboval, článek je jednoznačným přínosem pro další potenciální objevy zde. Jednak směrem za Evropu-Indii, směr na Šošůvku. Také je zde jasně patrné řešení naznámého přítoku Jezerní chodby v NSK. Posledními příspěvky je také hydrologie - Co nám teče pod Tetínem, pojednává spíše o nalezení ostatků koně v jeskyni Bišilu a jiný nalezený holocén. Společně s jeskyní Lybarovou tvoří jakýsi paleo-odvodňovací komplex, dál je historická vsuvka o Horymírovi. Celkový dojem miš-maš. Radko Tásler se zmiňuje o nálezu Limonitu (i  minerálů) a to všechno v mramorech Albeřických jeskyní, zajímavý odborný příspěvek.

Zahraniční lokality a objevy uvádí Karel Jindra nálezem kostry jeskyního medvěda v Mesačnom tieni. Líbí se mi iprovizace, kdy je za měřítko přiložena tyčinka Margot. Ve stejné jeskyni byla ještě objevena Tátova zkratka, která významně uleví transportu bagáže i lidí do hloubi systému. Petr Barák popisuje pracovní akce ve vysokohorském krasu - JZ Tötesgebirge. Zde je několik horskách, dynamických jeskyní, většinou "plusových" končících sifony. Ty jsou předmětem dalšího, potápěčského průzkumu a dokumentace.

Následují Krátké a jiné zprávy. Ty zahajuje Kelf přehledem zpráviček z internetu. Jsou to skupinové weby, které se pravidelně akualizují a píší o své činnosti, dále web Speleo.cz. Speleo uvádí významné objevy členů ČSS, jako např. objevy na Sardinii, nebo první českou tisícovku v Černé hoře. Uvádí také webové aktivity subjektů mimo organizační strukturu ČSS. Svůj příspěvek zde má také soutěž Czech Speleo Photo 2012 s uvedením letošních vítězů. Nehodnotím kvalitu, vítězné fotografie jsou průběžně uveřejňovánu ve Speleu.

V dalším článku reaguje Hugo Havel na článek Slezákův - Sorry vážení. Oba účastníci sporu jsou silné osobnosti, reakce se dala čekat. Nejsem soudce, pravda je asi na obou stranách a spousta věcí se dá vyřešit jinak než přes tento časopis. Například v internetové diskuzi. O to zajímavější a stojící za komentář jsou články Ladislava Slezáka - Tady je Himmelovo!a Ochozská jeskyně jako speleologická konzerva. Pojednává o nesrovnalostech v popisech a dokumentaci, o opomenuté práci předchůdců, o opisování dat a podobně. Doktor píše o zakonzervované Ochozské jeskyni pro speleologický průzkum, o zoufalé činnosti na Řičánkově skále, o nedodělaných projektech a o nemožnosti se domluvit. Z mého pohledu je v Moravském krasu obrovské množství nejen podobně zakonzervovaných lokalit, ale i celých zájmových území. Mladí aktivní jeskyňáři se dloubou v blbodírách, zatímco jinde průzkum ČSS vázne a dává prostor pro jiné aktivity, například komerční. Je to obrovská škoda, situace se nijak neřeší a jsem rád, že problém byl nakousnut i z pohledu zkušeného krasového harcovníka. Oba články stojí za přečtení.

Historickou část poslední dobou pravidelně uvádí Hugo Havel svými vzpomínkami. Moravský kras můj osud. 6. část z r. 1973 začíná vyhazovem. Stav typický i pro dnešek, kdy příliš aktivní, zkušený a vyzrálý jeskyňář s vlastním názorem nezapadne a může být tímto v podstatě na obtíž ostatním. Dál se Hugo rozepisuje o kongresu v r. 1973 v Olomouci, o pracech na ražení štol v Býčí skále a spolupráci s Rudolfem Burkhardtem. Píše o exkurzích mimo Moravský kras a zejména o mezijeskyňářských vztazích, chlastání, speciálních gulášcích, hraní, zpívání, pozvraceném Fárlíkovu psu a jiné pohodičce. Rok 1974 se píše zejména o politické situaci mezi profesionály a amatéry, o Amatérské jeskyni a snahách o její přejmenování. Ale i o bádání jinde v krasu - BS, Dagmara, Křížovky. Z historického pohledu je to přínos, i když subjektivní. Mladým možná nic neřekne, ale taková doba opravdu byla a stojí za zamyšlení.

Profesor Rudolf Musil dává dohromady historickou korespondenci mezi Antonínem Bočkem a Vladimírem Homolou. Zabyvají se v nich vznikem Speleoklubu Brno a dalšími okolnostmi. Asi určitě složitými, ale po válce byla doba hodně hektická. Korespondence tomu odpovídá a je celkově i jinak zajímavá. Hlavně v závěrečné části na str. 76, kde píše o samozvaných zakladatelích, o absolutistickém a neodborném vedení, diktátorském jednání atd. Sestavováním takové korespondence jako dokumentu si Rudolf Musil, pamětník vzniku Speleoklubu zaslouží obdiv za tuto mravenčí práci.

Posledním příspěvkem je 40. výročí vzniku Chráněné krajinné oblasti Český kras. Irena Jančaříková píše o práci správy za tuto dobu, shrnuje úspěchy, výzkumy i spolupráci s organizacemi ČSS. Uvádí lokality s právě probíhajícím průzkumem, lokality v konzervaci a jeskyně opatřené uzávěrou díky Operačnímu programu životního prostředí (OPŽP). Toť všechno. Dolistoval jsem 60-tým Speleem. Spokojenost. Osobně si myslím, že tentokrát se Ediční radě číslo opravdu podařilo. Je tu co číst a hlavně nad čím přemýšlet....