Zimní zpívánky

Konec každého roku někteří lidé slaví. Většinou si připomínají příchod, nebo zrození. Ti mladší si tuto událost raději zhmotní v cukroví a dárcích, ti starší raději pustí televizi s božským Kájou. Celé rodiny se scházejí, strojí stromky a kladou pod ně dárky a potom také zpívají. Ovšem co mají dělat ti, kteří žádný příchod, ani zrození neočekávají. Dokonce to ani nemusí předstírat a ani nemohou toto poselství "těch druhých" nikomu předávat?

Scházejí se také. Rozdávají si dárky jen tak, aby udělali radost. Mají se o čem bavit, mají co zhodnotit, zavzpomínat a také si o tom zazpívají. Večerní zpívání po Štědrém dni, ve středu pohanské prostory, pod dozorem dřevěné xoany se stalo jakýmsi rituálem.

Tentýž Štědrý den jsme začali mapováním Šachty Adamováků v jižní části hřbetu Balcarovy skály. Lokalita leží v těsném sousedství Šamalíkových jeskyní a je potřeba podrobné spojené mapy k prokázání možných souvislostí a zhodnocení jejich geneze. Už jsem dříve nějaké kroky podnikl, například provedl venkovní polygon mezi vchody. Šamalíkovy jsou skoro hotové, kromě komínů, na stole doma vyrůstá pěkná mapa 1:100.

Odpoledne jsem se velmi zvolna přesouval do Křtinského údolí. Křtinský potok se táhl dnem, jako bílý drak, protože zamrzl a sníh kolem už dříve roztál. Pod nohama šustilo jen listí, pod ledem šplouchala voda. Na Adamovské silnici křupal zbytečně vyhozený posyp a stráně čekaly spíš na příchod jara, než na cokoliv jiného. Jeskyně Stará Drátenícká je zase v cajku. Opravené a natřené dveře, v zadní části také kdosi zadělal díru ve zdi. Ale rostou tu krásné rampouchy. Ve Výpustku vrátný hlídá nerušený zimní spánek netopýrů. Tři kotle se za tmy zdají daleko větší a skála Salve vale vypadá jako bariéra proti postupujícím římským vojskům.

Pohanská xoana dostala slušivý obleček ze svítících žároviček. Blikajíc světadýlka jsou symbolem novodobých vánoc. Stejnou ozdůbku dostalo i vysloužilé čerpadlo, jež tu vykonalo práce nejvíc. Střet kultur kam oko dohlédne. Hudebníci přišli a pohanské zpávánky, eventuelně vymítání ďábla zde mohlo začít. Až do svítání, jako za starých časů. Nějaké fotky má zatím Bidab (Doktor Skála). já až po novém roce.

Další dny jsme dodělali mapu šachty Adamováků. S Bárou, před tím pomáhal ještě Kuba a skupinové DistoX. Zbytek skupiny s hosty z Myotisu (6-21) hydrotěžboval v propástce za Koncovým sifonem v Lopači. Letos postupy asi nebudou, práce jsou velmi náročné. Členové Tartarosu a spolupracující hosté se velmi snaží.

Mezi svátky jsme ještě stihli vyjet do Česka na nejmenované místo do rozsáhlých a členitých podzemních lomů. Někteří z účastníků byli v tak rozsáhlém díle poprvé a dlouho jim trvalo vstřebání těchto poznatků. Z důvodů ochrany objektu nejde napsat, kde to bylo, jak se dílo jmenuje a co se zde těžilo. Socialismus, který zde skončil dobývání na Evropské úrovni ještě před Franzem Josefem, zanechal pro budoucí generace v podzemí stovky tun odpadů, plastů, barev, baterií a nafty. V horách nad štolami jsou trempové pokutováni za malé ohníčky a přespání pod oblohou, zatímco v podzemí kvasí sračky, jež časem stejně proniknou do vody, půdy i vzduchu. I tohle je potřeba vstřebávat, vědět o tom. A velmi dlouho.

Konec roku je za dveřmi. Nevíme jaký bude rok příští....